O pohybu · O těle

Nebraňte se bránici!

…pamatuju si to jako dneska, seděli jsme s Filipem, Danem a Simčou před plicním, měli jsme prudce filosofickou chvilku a kochali se pohledem na motolskou krajinu. Filip už asi potřetí přemítá, jestli slovo „bránice“ je spíš od toho, že něčemu brání, anebo že je tou bránou, kterou se prochází…

S roky, které mi přibyly a nehynoucí moudrostí, která s nimi samozřejmě přichází, musím říct, že obojí.

Je už profláklá věc, že bránici máme na dýchání, a protože celej svět se učí skloňovat a pochopit slovo „core“ neboli kór neboli jádro, tušíme, že asi nejen na to.

Bránice odděluje v horizontále hrudní a břišní dutinu, najdete ji tedy tam, kde najdete svoje poslední žebra a dolní část hrudní kosti, v té samé úrovni pak bederní páteř a přilehlé svaly. I funkčně má, podle místa úponu, tři části (lumbální – bederní, kostální – žeberní, sternální – k hrudní kosti). Patří mezi příčně pruhované svaly, ale pracuje pro ně neobvykle rytmicky a běžně se neunavuje.

(zdroj: esicm.org)
(zdroj: esicm.org)

Což je dobře, protože představa toho, že se čas od času přidusíme, protože bránice si musí odpočnout, mi připadá víc vtipná, než by měla. ..i když pravdou je, že na dýchání samozřejmě není sama. V klidu zajišťuje cca 60% našeho nádechu, na zbytku se podílí mezižeberní svaly a další.

Při nádechu se bránice oploští a posouvá se v trupu dolů, směrem k pánvi. Díky tomu vytvoří v hrudníku podtlak, který dovoluje nádech samotný, v břišní dutině tlak stoupá – zjednodušeně řečeno tím bránice, v kooperaci s ostatními svaly trupu – zajišťuje stabilitu naší páteře a ono legendární zpevnění středu těla, za kterým plaší celý sportovní a fyzio svět.

Bára Hu, úžasná jogínka a moudrá to žena, používá ráda přirovnání k pohybu medúzy. Tak plavně a lehce se vznáší naše bránice skrz náš střed.

Zapojení bránice do její posturální funkce (tedy podílu na udržení naší polohy a stability, stejně jako provedení pohybu) a zvýšení nebo chcete-li aktivace nitrobišního tlaku je vždy závislé na vzájemném fungování pánevního dna, svalů zad, včetně těch nejdrobnějších podél páteře a svalů břicha. Mít funkční jádro tedy není věcí jen správného dýchání… Jen silného břicha… Jen trénovaného pánevního dna. Ale především schopnosti všech těchhle svalů vzájemně spolupracovat a relaxovat či se kontrahovat v ten správný moment.

S takovým pohybem, jaký bránice dělá, ale nutně přichází další skutečnost – „masíruje“  jím orgány ukryté v dutině břišní a obnovuje a podporuje jejich pohyb – peristaltiku. Pro mnohé tak přichází příjemný vedlejší efekt dechových cvičení, zřetelný zejména pravidelností toho, co pravidelné nebývalo. A někdy taky rychlostí. A tak. Však vy víte.

Tím ale vztah k vnitřním orgánům nekončí. Kromě vylučování (včetně jednoho velmi milého vyloučení…při porodu 🙂 ) hraje bránice velkou roli už v příjmu potravy. Její plocha není celistvá, prochází jí cévy, nervy – a jícen. Bránice tak funguje jako součást jednotky označované jako „dolní jícnový svěrač“ a pomáhá tak udržovat obsah žaludku tam, kde patří. Nedílnou součástí terapie tzv. funkčních poruch trávicí soustavy, jako je například refluxní choroba (tedy stav, kdy se obsah žaludku „vrací zpět“ a  – pomineme-li nepříjemné pocity – až poškozuje stěnu jícnu), vždy tvoří práce s dechem.

(zdroj: yogadork.com)
(zdroj: yogadork.com)

A že správně fungující bránice má v rámci dolního jícnového svěrače fakt páru! Naskočila mi teď intenzivní vzpomínka na Honzu Leopolda, kterej tenkrát kdysi kdesi vyexoval půllitr piva ve stojce. A udržel! Stojku i pivo.

Z uložení bránice tak nějak vyplývá, že na to, aby pracovala, jak bychom si všichni přáli, vyžaduje jistou volnost pohybového aparátu. Často uvidíte osoby s tuhým nepohyblivým hrudníkem, který vypadá jaksi „krátký“ – je vytažený nahoru, jakoby by byl dotyčný neustále v nádechu. Pod ním se nepoeticky klene více nebo méně relaxovaná břišní stěna. I díky jejímu přílišnému uvolnění pak hrudník „visí“ na svalech v okolí ramen a krční páteře, které zároveň přebírají dominanci bránice v provedení nádechu. Narozdíl od ní se ale po celodenním pumpování unaví celkem řádně a tuhnou a bolí…

…a zvedne ruku, kdo tohle zná.

Jako vždycky ale vede cesta oběma směry. Práce s dechem zpětně dokáže pomáhat s obnovením pohyblivosti páteře i její stability v nových „možnostech“ – a jako taková má tvořit základ jakéhokoliv sportu a pohybu obecně. Ať už je to jóga nebo silový trénink. Vyplatí se zařadit do terapie čehokoliv, co se týká našich interních orgánů, pooperačních stavů, ale i psychického nepohodlí. To, že dech reaguje na stres jste jistě zaregistrovali – ale zase tu není jednosměrka. Klidné dýchání, byť vědomě a snad i trochu vynuceně, odvádí pozornost od stresoru a dovolí tělu pustit všechno vypětí, které drží.

A jak na to – aka líné nedělní cvičení:

  • lehněte si na břicho a složte ruce pod čelo, hlava tedy leží rovně, na čele
  • snažte se s nádechem trochu vykulit břicho proti zemi, posteli, čemukoliv, na čem/kom ležíte
  • pevná podložka nahradí práci břicha, dech se dostává spíše „do zad“ a „do boků“
  • vnímejte, jak se s nádechem napřimuje bederní páteř, jak se mění pozice pánve, jak se rozpínají spodní žebra do stran
  • a jak s výdechem vše relaxuje
  • opakujte jak dlouho chcete, je přece neděle a máme dost času 🙂

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *