Termín „horní zkřížený syndrom“ či „dolní zkřížený syndrom“ je jeden z nejčastějších obratů, které si odnese „běžný“ pacient ve zprávě rehabilitačního lékaře či fyzioterapeuta. Často je za nimi hledáno pokřivení skeletu, ten termín k takovému dedukování možná trochu svádí – ve své prvopodstatě se ale oba termíny (a jejich sesterský vrstvový syndrom) týkají svalů, lépe… Continue reading „Horňáci a dolňáci“ aneb zkřížené syndromy
Když „pančelka“ ve škole (maminka doma/šéf na poradě/dosaďte, co libo), zavelí „Teď mě dobře poslouchej!“, propuká u většiny z nás těžce léčitelná choroba. Selektivní hluchota. Máte jí taky a tajně jí milujete a vlastně byste jí vůbec léčit nechtěli. Je to prostě jeden z našich sebezáchovnejch mechanismů, když slyšet nechcete, ať je důvod toho „nechtění“… Continue reading (Ne)smysly I.: Teď mě dobře poslouchej!
V minulém článku padlo jméno Ludmily Mojžíšové a následně s ním i několik dotazů na osobnost i práci téhle dámy. Kdo tedy byla Ludmila Mojžíšová? Narodila se v roce 1932 v Užhorodu na západní Ukrajině. Pracovala jako zdravotní sestra a později asistentka na FTVS – její terapeutické působení se tedy týkalo v hojné míře sportovců.… Continue reading Znáte je? – Ludmila Mojžíšová
Schválně, co se vám vybaví, když se řekne infarkt? Že bolí levá ruka? Přemýšleli jste někdy o tom, proč se to děje? Viscero-somatické a somato-viscerální vztahy popisují vzájemnou, oboustrannou vazbu našich vnitřních orgánů a pohybového aparátu (z latinského viscera – útroby, viscerální – útrobní, vnitřní a soma – tělo). Každý z našich vnitřních orgánů je… Continue reading Velmi křehké viscerosomatické vztahy
Přemýšlela jsem, o čem napsat další článek. Ptala jsem se pacientů, kteří se ale tvářili, že všemu rozumí. No a když všichni všemu rozumí, o čem pak rozumovat? Ale jak to tak bejvá, přání se plní – a najednou jsem měla námět na talíři. Koneckonců, povídali jsme si tady o vnímání a cítění vlastního těla.… Continue reading Milé ženy…
„… Je to příjemný stereotyp, který se opakuje každý den a uvědomovat si, že je mi vlastně dobře, je opravdu obtížné a dokáže to málokdo. Špatná zpráva je, že za to tak trochu může i náš mozek – jeho přirozeností totiž je, že nezaznamenává standartní příjemné prostředí a podmínky. Mozek je prostě takový líný čuník,… Continue reading Automatický čuník
Když se řekne kyčel, možná se vám vybaví, že: je to kloub spojující dolní končetinu (stehenní kost) s trupem (pánví) a pracuje tedy mimo zapojení v lokomoci – pohybu i jako nosný a balanční kloub, udržující spolu s dalšími strukturami rovnováhu trupu je to ten kloub, kde se láme krček a ačkoliv většinou netušíme, kde ten… Continue reading Když se řekne kyčel…
Somatognosie je schopnost vnímat svoje tělo, jeho jednotlivé části a vztahy mezi nimi. Bývá interpretována i jako tzv. tělesné schéma, představa mozku o těle, které řídí, naše vnitřní mapa (volně podle Tichého, 2003). „Stereognostickou funkci lze charakterizovat jako schopnost prostorového vnímání kontaktu se zevním prostředím (bez pomoci zraku) ve vztahu k našemu tělesnému schématu.“ (Kolář,… Continue reading Turistou ve vlastním těle aneb na výletě za somatognosií
Lidová moudrost říká, že jeden z nejsvobodnějších okamžiků v životě ženy je přijít večer domů a sundat si podprsenku. Ale proč? Kdo kdy vytvořil tu utkvělou představu, že je normální a v pořádku, že podprsenka tu i onde tlačí, reje a bolí? S despektem se díváme na ženy, který v lítosti nad tím, že viktoriánská… Continue reading Double trouble aneb dámy, jak vám sedí podprsenka?
Mít sílu chceme všichni. Tu sílu, kterou sice neštípete dříví, ale unesete těžký životní situace. Doba si žádá, aby byl lid silný, nehroutil se pod vztahovými krizemi ani při jednání se šéfem, internety se míhají články plné desater, dvacater a jiných -ter pro psychicky silné jedince. Musíš bejt silnej, musíš bejt silnej… Houby musíte. Dovolit… Continue reading Buďte silní. Anebo taky ne.
