O pohybu · O těle

Běž, noho!

Tak. V předchozím článku jsme se dívali a hmatali a studovali, jak jsou na tom naše nohy.

A tak jenom připomínám proč. Noha je lidský tykadlo, který umí citlivě vnímat a uchopit to, po čem chodíme. Noha je tlumič, kterej svojí pružností “ochraňuje” části těla nad sebou a šetří je při nárazech při chůzi nebo běhu. Noha je stabilní prvek, opora těla . A noha je taky mobilní prvek, kterej nás umí odrazit do kroku a skoku.  Může umět tohle všechno a dost často to taky neumí – na vině je nepříliš košer pohybovej režim, jednostranná zátěž – což je i třeba sezení nebo stání – boty obskurního tvaru i tvrdosti podrážky. A my pak foukáme bolavý kolena a kyčle a záda a hlavy a prostě nám není do skoku.

 

Stabilita a síla

Obojí vychází z toho, jak naše noha stojí na zemi. Terminus technicus vžitý v naší praxi je “trojbodová opora” (základní kloub palce, malíku a střed paty) nebo “čtyřbodová opora” (základní kloub palce, malíku, zevní hrana paty, vnitřní hrana paty).

Prostě celá noha, když to nebudeme zbytečně komplikovat.

Ve stoji rozložte váhu na obě dvě nohy stejnoměrně, na celé plochy chodidla (stejná zátěž paty i špičky, vnitřní i vnější hrany). Srovnejte se svým původním testem – kam dáváte většinu váhy vy? Zkuste se chvíli ustát v zátěži obou plných plosek nohou, klidně si k tomu lehce pokrčte kolena. Přeneste váhu na vnitřní hrany, jak nejvíc to jde. Sledujte, jak se pohyb nohy odráží na nastavení dolní končetiny jako celku – koleno se propadá dovnitř (směrem ke druhé končetině), kyčel se rotuje dovnitř. Nohy do X. Přeneste váhu co nejvíce na zevní hrany. Děje se opak, nohy do O.

A teď si představte, co na to chudák koleno a chudák kyčel, když chodíte na nohou všmajdnutejch dovnitř celý dny. Víc zatížený části jsou víc opotřebovávaný, namáhaný – a proto někdy k úlevě třeba od bolesti kolene stačí rozložit tu námahu na nohu ve smyslu těch zmíněnejch tří bodů.

Vyzkoušejte, jak se zbytek těla skládá k přenesení váhy na špičky a na paty. Při pohybu dopředu, ke špičkám, zpevněte celé tělo – nepředkloňte se v zádech nebo kyčlích – a počkejte si na moment, kdy se vaše nohy “chytí” země – prsty se do ní jakoby zakousnou – udělají skutečně takové uchopení toho, na čem stojíte, v rámci zachování rovnováhy.

Potřebujeme, stejně jako u vlastně všech dalších cvičení a u všech dalších pohybů, umět zaujmout tu neutrální polohu – ten zlatej střed, kterej dokáže zapojit všechno tak pěkně “vyrovnaně”. Ale potřebujeme taky tolerovat ty extrémy, ustát ten maximální výkyv na vnější nebo vnitřní hranu nohy bez obtíží – ať se pak nedivíme vyvrknutý noze při nevinným uklouznutí na náledí. Učte svoje nohy obojímu. Ale jestli už máte za sebou hromadu těchhle vyvrknutí, soustřeďte se na zaujímání zlatýho středu a extrémy chvíli netestujte 😉

 

Pružnost a pohyblivost

Tuhou nohu rozhýbejte třeba pasivní jógovou rozcvičkou, kde vám k větší mobilitě pomůžou ruce. Pracujete postupně s třemi částmi nohy – přední, střední a zadní a v každém procvičíte pohyb dopředu a dozadu (ohnutí a natažení) a rotaci (zakroužení) oběma směry. Vsunutí prstů ruky do mezery mezi prsty nohy je labužnická záležitost, jestli se tam *fakt moc* nevejdou, jednu mezeru vynechejte – nikdy ale ne palec.

export

Můj první dojem se skládal z komentářů – “creepy”, “tortura”, “to si se pos…”, “to se asi pos…”. Ale ten pocit potom! Jů. Moje noha najednou žila.

Tuhá i laxní nožka ocení rozcvičku aktivní – každá ale s důrazem na jiný charakter pohybu. Laxní nohu veďte do silovějšího pohybu, tuhou nohu se snahou o co největší rozsah s co nejmenším silovým nárokem, vláčně. Prsty krčte i natahujte, přimkněte k sobě i oddalte jeden od druhého.

export (1)

A trochu za odměnu – pořiďte si tenisák, ježatej míček nebo pro mě za mě třeba konzervu fazolí, šup s tím na zem (třeba v práci pod stůl, v koupelně na zem při čištění zubů), nohu z boty ven a pořádně jí na míčku rozválejte a rozmasírujte. A jestli sedíte osm hodin denně v práci, tak to klidně udělejte víckrát a dopřejte si pak chvíli tu drzost hodit si nohy na stůl. 🙂

 

Citlivost

Jeden z atributů, které by noha měla ovládat je její citlivost.

Taková ta pohádková – přiměřeně, přiměřeně.

Dobrou službu neudělá noha spící, necitlivá, neuvědomovaná, ale ani ta předrážděná, lechtivá, nesnášející dotek kohokoliv a čehokoliv.

No a trochu jako se zviřátkem. Rozčílenou, předrážděnou nohu hlaďte, pořiďte si na to fancy krém nebo partnera, kterýho zaúkolujete hlazením, nebo prostě jen tak, jak jste. Zvykejte nohu na dotek. Osmělte se postupně do chůze na boso – nejdřív třeba doma na koberci nebo na nějakým koberci trávy venku, v bezpečí, začněte spíš měkčím terénem – zkrátka si chcem zvykat postupně. Spící nohu naopak stimulujte – chůze bosky funguje i tady, nebojte se projít se po písku, kamínkách, střídat podloží – klidně doma (koberec/plovoučka/kachličky – paráda!) a stejně tak i tady funguje dotek – ale spíš jako podrbání, poškrabání. A umejte si nohy! Ne kvůli aroma, ale proto, že to můžete udělat kartáčkem, kterej vám tu chodidlovou stimulaci poskytne taky.

A taky trochu pozor. Pokud například cítíte dotek na nohách velmi tupě nebo vůbec, zauvažujte, zda vaše bytí nehrozí například cukrovkou – (nejen) u ní se může porušení citlivosti v téhle krajině objevit, typicky má “ponožkovitou” distribuci – to jest, že citlivost je horší v rozsahu, jaký vám pokrývají ponožky.

To ostatně proslavil Mr. President vrávoráním nad korunovačními klenoty, zakopáváním a tak. A všichni mu to věříme, ne?

A co když je “divně” citlivý jenom kousek nohy, některé prsty vnímáte jako otupené nebo třeba brní? I takhle se mohou projevovat (bolavá) záda, třeba s výhřezem meziobratlové ploténky. A na to už nechtějte být sami a potkejte se s lékařem nebo fyzioterapeutem.
A vzpomeňte si někdy, co jste se tu dočetli. Při dřepu, deadliftu, podání v tenise, bloku ve volejbale, při postávání ve frontě v supermarketu, u kuchyňský linky, než se uvaří voda na kafe… Ďábel je v maličkostech – občas svejm nohám podsuňte jenom tak na chvíli nějakej ten podnět a za ho nechte bejt. A mějte těchhle kraťoučkejch občasů za den víc – tím se dějou nenápadný, ale důležitý a o to trvalejší změny.

2 thoughts on “Běž, noho!

  1. Velmi mi vadí nespisovná čeština. Je to takový problém používat ji? Všichni se z uveřejňovanýc článků učíme.

    1. Vážená paní Černejová, chápu a respektuji, že někomu můj projev není sympatický. Jistě jste si všimla, že všechny mé články kombinují spisovnou i hovorovou češtinu – je tedy vidět, že není problém spisovný projev používat, ale že je skutečně můj záměr psát tak, jak píšu. Jsem smířená s tím, že některé čtenáře odradím, ale je to můj projev, v kterém se cítím dobře – možná malá manifestace toho, co pro mne ztělesňují tyto stránky – tedy snahu poukázat na to, že ne vždy rozumem vnímáme správně a že se často naše úsudky příliš odvíjí od dogmat a rigidních pravidel. Věřím, že jste v článku přesto objevila i něco přínosného.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *