Zdravej rozum

pomoc pro tělo i duši _ osobní rozvoj mezi řádky
Mafie ve vaší hlavě aneb bojíte se minulosti?

Mafie ve vaší hlavě aneb bojíte se minulosti?

Ani jste nepostřehli, kdy se to stalo. A proč. Najednou tam prostě stojíte, srdce vám tluče jako splašené, dlaně se vám potí a sotva dýcháte. A šinou se z vás emotivní slova, kterými se chce té domnělé hrozbě bránit. Jenže vaše hrozba ani netuší, že z ní máte takový strach – a už vůbec ne, že ona sama není tím pravým důvodem rozjitřených emocí. Minulost vystrčila růžky a vy jí taháte do současnosti, co vám síly stačí.

Amygdala je jedna z vývojově starších částí mozku obratlovců – a tedy i člověka. Patří do oblasti tzv. limbického systému, části mozku, která je spjatá s emocemi. Amygdala se hojně podílí na utváření a uchování paměťových stop spojených s emocemi a výrazně ovlivňuje naše chování v situacích, kde tyto emoce figurují. Amygdala, mimo jiné, je na fyzické úrovni jedna z těch částí mysli, které fungují jako komparátor – hodnotí a srovnává prožívané a prožité.

Jaká je vaše první vzpomínka, chcete-li si vybavit radost? Strach? Vztek? Pocit lásky? Která z nich je výraznější? Kterou více vnímáte fyzicky?

Náš mozek nás má rád. Snaží se nás ochránit, jak jen to jde. Před vším, co nám kdy bylo nepříjemné a o čem máme i jen stejnou představu. Amygdala je zdatný, ale na jedno oko slepý obránce – pracuje asociativně, na základě podobností. Stačí tak, aby situace, v jaké se nacházíte, byla v jednom či dvou prvcích podobné té, kdy jste prožili úzkost, paniku nebo strach. Amygdala bije na poplach a nutí vás k akci. A dodá k tomu patřičný pocit.

Reaguje zpravidla intenzivně a hřmotně. Tvrdí nám, že nám právě běží o život, i když realita tomu neodpovídá. Naše chování ale ano – amygdala je schopna potlačit vliv mozkové kůry do té míry, že v návalu emocí „nevidíme a neslyšíme“ – psychologové napůl žertem a napůl vážně říkají, že v té chvíli ztrácíme z našeho IQ desítky bodů. Terminus technicus „emoční přestřelení“ nebo „amygdalický únos“ jsou víc než trefné.

Pravdou ale je, že velká část vlivu naší emoční paměti nevypadá jako scéna z italského krimi filmu. Může to být rozhovor s partnerem, který ve vás vyvolá nesmyslné obavy o váš vztah. Kvůli slovu nebo gestu, které použil i váš expartner, když vám přiznal, že má milenku. Může to být šéf, který vám před kolegy vytkl maličkost a vy se teď ploužíte z porady s pocitem vlastní nehodnoty. Neslyšeli jste konstruktivní kritiku, ale paní učitelku ze základní školy, která vás ponížila před celou třídou. Může to být místo, na které jste se vrátili a zničehonic vám buší srdce hrůzou. A pak si vzpomenete, že vás tu před lety okradli.

Mysl hodnotí a porovnává neustále, všechno a všechny. Vnímáme myšlenky, které se nám rozletí hlavou, když ten moment nastane – a že nastane. Nezbývá než trpělivě trénovat a vnímat, jestli to, co cítíme, je poplašnou zprávou z prosakující minulosti nebo oprávněným vjemem. Učit se pokládat sám sobě otázku, na co ve skutečnosti reaguji. A proč, co je právě to, co se mi nelíbí nebo mi působí pocit strachu a ohrožení, i když přede mnou zrovna nestojí tygr připravený ke skoku. Pokud se nechcete zbytečně trápit, nic jiného než tenhle „trénink“ vám nezbyde – reakce, které necháte běžet a budete je tak vlastně schvalovat, se jinak stanou vašimi návyky.

A to i přesto, že v tu samou chvíli ty samé části vaší mysli budou tvrdit, že právě na tohle vnímání není čas. Než vezmete nohy na ramena, můžeme se na to podívat společně – víte, že terapie s metodou JIH jsou teď možné i po telefonu?

Your email address will not be published. Required fields are marked with *.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Líbí se vám můj blog? Pošlete ho do světa :-)