K zamyšlení · O duši · O těle

Proč nás bolest bolí?

Definice bolesti podle Světové zdravotnické organizace (WHO): „Bolest je nepříjemná senzorická a emocionální zkušenost spojená s akutním anebo potenciálním poškozením tkání anebo je popisovaná výrazy takového poškození. Bolest je vždy subjektivní.“

 

Víkend v půlce dubna byl fakt otrava. Vážně a doslova. Při sprchování jsem se vcelku poctivě přiotrávila oxidem uhelnatým z karmy. Krom toho, že jsem dokázala mnohem líp ležet než stát, překvapil mě dominantní pocit – bolest. Bolest hlavy, úporná a tak příšerná, že vy mě vyvolala patřičnou paniku mnohem dřív, než mi ta milá paní doktorka na urgentu osvětlila, že strach o život byl víc než na místě. A byla vlastně jedním z impulsů, proč jsem z koupelny vylezla sice po čtyřech, ale ještě pořád včas.

 

Definic bolesti existuje mnohem víc, než jedna “oficiální”. Většinou zdůrazňují dvě věci – bolest je komplexní a subjektivní prožitek. Z toho plynou jiné dvě věci – jednak to, že určit a pochopit tíži situací, kdy se bolest objevuje, je pro jedince stiženého bolestí i pro jeho okolí (kterým jsou i zdravotníci a další, kteří ho mají za úkol bolesti zbavit) celkem oříšek.  A jednak, že variabilita vnímání bolesti a to, že každý z nás nakládá s bolestí po svém, má rozměr zhruba od nekonečna k nekonečnu.

Máťa je můj devítiletej pacient. Minule dorazil s obří modřinou na noze. Pyšně mi jí předvedl a při tý příležitosti do ní zaryl prst. “Au!” A znova. “Au!” A ještě. “Au, proč modřina bolí?” Podnětný dotaz! Důvodů bych našla dost, ale jeden měl v tu chvíli navrch: “Přeci proto, abys na to místo dával pozor a neublížil si  ještě víc!” Pokejval hlavou a dloubnul se znova. „Au!“ Jak říkám, každej nakládá s bolestí po svým.

 

Must-Resist-Pain_o_98714

 

V čem je bolest komplexní? Má několik složek – tzv. senzoricko-diskriminační (čidla pro vnímání bolesti – volná zakončení nervů, která vnímají chemické změny v tkáni nebo například receptory tepla či mechanoreceptory, které vnímají běžný tah nebo tlak, ale při jeho zvýšení vydají informaci o bolesti – a vedení takových informací do mozku a jejich projekci v něm), vegetativní (bolest ovlivňuje zejména “aktivizující” část vegetativního nervstva, sympatikus, nastavující „pohotovost“ v našem těle), motorická ( reakce “fight or flight” = boj nebo útěk, pohybem nebo napětím vyjádřená snaha uniknout z dosahu bolesti) a afektivně-emoční složku (zahrnuje paniku při akutní bolesti, ale i deprese při chronické bolesti a další stavy – a je to ta složka z valné části závislá na našem obecném psychickém ladění, ale i na zkušenostech, výchově, kulturních zvycích a tak dále).

Před pár lety jsem četla článek popisující kulturní zvyky točící se kolem bolesti. Jednoznačně vede jakejsi africkej kmen, kde během porodu trpí porodními bolestmi muž. Žena je pořád ten, kdo rodí, tak daleko to ještě nedotáhli, nicméně bolest prostě neprojevuje. Krátce po porodu pak odchází pracovat na pole, zatímco muž zůstává doma, aby se z toho vzpamatoval. Fair enough, řekla bych.

 

Základní rozlišení se odvíjí od doby trvání bolesti. Akutní bolest trvá maximálně 3 měsíce, počínaje však řádem vteřin – jde tedy o mechanismus, který funguje i jako jakýsi alarm, odpovídající na úrazy a jiná traumata, pooperační stavy či náhle vzniklé choroby.  Chronická bolest trvá déle než tři měsíce a v mnohem větší míře je spojena s až depresivními stavy, poruchami spánku a příjmu potravy (nechutenství versus přejídání) a je také v mnohem větší míře podřízena dalším faktorům ovlivňujícím vnímání bolesti (charakater jedince i společnosti, v jaké se pohybuje,; věk, pohlaví, okolnosti vzniku a další).

Co je ovšem zajímavější – chronická bolest se dneska považuje za samostatnou chorobu, potíž samu o sobě. S chronickou bolestí něčeho se potká až 90% dospělejch, což zní dělá jednak civilizační chorobu a jednak něco celkem moderního a věčný a vděčný téma hovorů. Schválně, kolikrát jste slyšeli, jak někdo prohlásil, že “by to nebylo normální, kdyby ho nic nebolelo” nebo “když se ráno vzbudim a něco mě bolí, aspoň vím, že nejsem mrtvej” a podobně. Když vás nic nebolí, lidi na vás tak trochu divně koukaj, podezíraj vás z užívání drog a podobně. Není teda náhodou ta abnormální četnost výskytu chronický bolesti trochu daná tím, že na ní prostě čekáme a když přijde, bereme jí jako fakt a ne jako něco, co bychom měli řešit?

Jo a – je normální, že nás nic nebolí.

c069d98a58513ab849735c8e4f3bc505

 

Bolest ve své prapodstatě je ale skutečně přirozenou reakcí a má lidskému tělu sloužit jako upozornění, ať už na již vzniklé obtíže (kdy se tělo snaží zabránit jejich progresi) nebo na hrozbu jejich vzniku.

Zde vzpomeňte na Máťu a jeho modřiny.

 

Mnoho aktuálně dostupných zdrojů ale nahlíží takto pouze na bolest akutní. Chronická bolest ale, navzdory svému přetrvávání, informační a protektivní ráz úplně neztratila. Posuzujeme-li jí ale pouze jako onemocnění a snažíme se ji proto léčit, respektive potlačovat, její výpovědní hodnota nám často unikne.

Jinými slovy, když vás bolí záda a bolí vás moc, jasně, vezměte si nějaké léky od bolesti, ať se v klidu vyspíte. Je nesmysl se zuby nehty bránit lékům, jenom proto, že „je to přece chemie“ – zaplaťpámbu, že je máme. A když je neberete po kilech, není na tom nic špatnýho. Naopak tělu ublíží víc, když se křečuje v bolesti, z který se nemůžete ani nadechnout – a necháte ho tak. Chyba ale je, řešit svoje bolavý záda jenom léky. Ona ta bolest prostě někde důvod má a je na vás a vašich terapeutech, abyste našli kde. Hýbete se málo? Moc? Blbě? Jste v práci napnutý jak špagát, protože vás šikanuje šéf a uvolníte se až po osmi hodinách, co z práce vypadnete? Rozbolí vás krk vždycky, když máte jít na návštěvu k rodičům, protože vám maminka pořád udílí dobré rady? Stodvacetkrát za den zvednete ze země malý dítě a taky jste dva roky nespali, protože to samý dítě?

 

Na bolest navíc tělo vždy reaguje šetřící úpravou pohybových stereotypů a držení těla a nezřídka se stává, že se na původní problém nabalí skupina dalších, zapříčiněná právě snahou těla se s bolestí vypořádat. Pokud bolest pouze potlačujeme, namísto pátrání po její přičině, zpravidla se tedy v čase objeví větší či komplexnější obtíže, než které bychom odhalili při správném zdůvodnění bolesti v počátku jejího rozvoje.

Všímejte si, co vám bolest působí, kdy se objeví (pohyb, poloha, situace) a kdy naopak odeznívá, co se musí stát, aby zmizela. Všímejte si prostě sebe. To má ještě jeden benefit – pozornost a priori orientovaná mimo tělo – mimo sebe sama, vede logicky ke zhoršení ekonomie svalový práce a kvality pohybu, skutečně se „necítíme“ a jako takoví se nemůžeme pohybovat dobře a bez bolestí. Řídit auto, u kterýho netušíte, kde má volant a kterej pedál je kterej, je tomu asi ekvivalentní.

 

Co z toho všeho vyplývá? Bolest je… Kamarád. 🙂 Trochu odrzlé tvrzení, že. Ale je vždy třeba se dívat na bolest jako na stav, který není proti nám, ale naopak pro nás –  je navigací, jak se sebou a svým (nejen) hýbáním se pohnout dál. Bolí vás při běhu achillovky? Ne, nemusíte přece přestat s během úplně, ale zamyslete se a zkuste změnit došlap, boty, techniku celého běhu. (Pozor, to není stejná výzva jako – to neva, že to bolí, utíkej dál.) Bolí vás ramena při kliku? Laďte pozici ramen i celého trupu, oporu dlaně o zem a hledejte. Nechte si bolestí ukázat, co můžete udělat jinak.

th92FNR7RG

Tak.

Co na to vy a všechny vaše bolístky…?
PS Je na místě zdůraznit, že nehovoříme o bolestech např. neuropatických, daných degenerativním poškozením periferních nervů, bolestech provázejících postherpetické stavy nebo tzv. algoneurodystrofiký syndrom – v těchto případech se jedná o specifické stavy vyžadující stejně tak specifickou terapii! Zpozornět bychom měli při chronických nočních bolestech, při chronických bolestech spojených s poruchami hybnosti a/nebo citlivosti končetin, bolestech spojených se zvýšením teploty nebo s neplánovaným úbytkem váhy. Ve všech těchto případech je na místě pečlivá diagnostika a příslušná terapie, rozumějte tedy návštěva lékaře.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *