K zamyšlení · O těle

Buďte silní. Anebo taky ne.

Mít sílu chceme všichni. Tu sílu, kterou sice neštípete dříví, ale unesete těžký životní situace. Doba si žádá, aby byl lid silný, nehroutil se pod vztahovými krizemi ani při jednání se šéfem, internety se míhají články plné desater, dvacater a jiných -ter pro psychicky silné jedince.

Musíš bejt silnej, musíš bejt silnej… Houby musíte. Dovolit si se občas zhroutit je jeden z největších darů, jakej můžete sami sobě dát. Zní to divně? No věřte, že vám v tom bude líp, než když zuby nehty držíte celou tíhu světa.

superman-1070470_960_720

Ale co fyzická síla, přátelé? Sportovní a fitness svět osciluje ve zmatku od disciplín typu strongman,  crossfit a další, kde se hrdě převrací pneumatiky náklaďáků a v zubech se tahají auta, k zmatenému mávání půlkilogramovými činkami a případně zarytému odporu k čemukoliv, co váží víc než pytlík mouky, protože je to těžké a zničí vám to záda.

Já mám sílu. Moje váha poletuje mezi 55 a 53kg. Ze země zvednu činku, která váží kilogramů devadesát. Když ležím na zemi, zvednu z ní sebe až do stoje – a unesu u toho jinou činku, která váží polovinu toho, co já. Vypadá to třeba takhle. Nijak mi to neubližuje a brečela jsem u toho jenom jednou. Vzteky, když se mi první pokus nevydařil.

Představa, že se v životě obejdete bez síly, je jedna velká iluze.

man-461195_960_720

To není o tom, že všichni potřebujeme zvedat metrákový váhy. To není ani o tom, že všichni potřebujeme zvedat půlmetrákový váhy. Všichni ale potřebujeme vědět, jak sílu v těle najít, vygenerovat a použít, když je to třeba. Miluju jemnou jógu, miluju taiči a miluju tanec. Ale bez silovýho tréninku by to zkrátka nebylo kompletní.

Všichni totiž někdy poneseme tašku s nákupem. Budeme chovat dítě. Zvedat ze země babičku, která upadla. Zvedat sebe ze země. Stěhovat se a nosit krabice a šoupat skříně. Silová část vašeho sportování a hýbání se vám dává šanci, že všechny tyhle situace nebudou ty, kde si sáhnete do maxima vašich možností – anebo za něj.  A za tím maximem číhá jenom bolest a poranění. Není žádný důvod, proč byste se posilování (i toho s externí zátěží) měli obávat, ať se věnujete jakému chcete sportu nebo pohybu – samozřejmě ale pod vedením člověka znalého věci.

china-748488_960_720

Jenomže ono je všechno taková dvousečná zbraň. Mít sílu a dokázat jí vhodně použít, jsou dvě odlišný, ale hodně odlišný věci. A teď nemluvím o použití síly nevhod v tom smyslu, že si vyrobíte bicepsy jak melouny a půjdete se poprat na fotbalovej stadion. 

Příklad za všechny. Pracujete u počítače a bolí vás za krkem? Uvědomte si, jakou do psaní na klávesnicí či klikání myší dáváte sílu. Pokud držíte v ruce tužku, držíte jí lehce? Nebo hrozí, že násadku rozmáčknete, případně se propíšete někam do hlubin, protože na tužku příliš tlačíte? A co váš výraz v obličeji? Míváte při soustředění nebo nervozitě zatnuté zuby nebo zamračené čelo? Ať už se silovému tréninku věnujete nebo ne, právě jmenované situace jsou ty, kdy sílu investujeme nevědomě a neekonomicky. Zamračený obličej i pevně zakouslé zuby udržují v natonizované pohotovosti celé vaše tělo.

Při tréninku s kettlebells se pro lepší a intenzivnější zpevnění ruky a celého těla vždycky snažíme o důrazný úchop. Pokyn často zní „rozdrtit madlo“ 🙂 A ono to vážně pomáhá. Silnější úchop pošle sílu po paži dál. Jenomže přesně tohle funguje, i když o to nikdo nestojí – například právě při psaní v práci. Relaxovaná ruka pošle uvolnění až do šíje. Zběsile zatnutá ruka pošle zatnutí tamtéž – pak ale nemůžeme mluvit o posilování, ale celodenní křeči, která neskončí nijak pěkně. V každé situaci, kterou během dne podstupujeme, chtějte použít „minimální efektivní dávku“ – někdy to bude síla k utažení náklaďáku, někdy ke zvednutí peříčka.

Pozorujte svojí sílu. Uvědomte si, kdy máte pocit, že vám schází. Uvědomte si, kdy jí zbůhdarma rozhazujete. A buďte moudrý investor, s velkým kapitálem. 🙂

hand-185176_960_720

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *