Někdy si říkám, že jsem se měla narodit ve Francii. Miluju hutné, suché červené víno a zralý sýr, miluju uličky Paříže s miliardou kaváren a miluju dokonce i tu patologickou potřebu krásy, za kterou Francouzi běhají a nikdy nemají dost. A krom toho ráčkuju tak, že i když mluvím česky, zní to jako francouzština. Každý… Continue reading Francouzské tdnky
V místnosti to zašumělo. Ke čtyřiceti víceméně mladým nadšencům dopadla ta slova jako studená sprška. Hlavně nedělejte to, co máte rádi! Nebo vás to zničí. K čemu je to motivace? Chvíli přemítám, jestli je to vtip, kterým se baví, jestli jsem já ta mladá a nerozvážná, co něco stěžejního nepochopila, jestli… Hlava mi rozporuje,… Continue reading Hlavně nemiluj to, co děláš!
„Tak to je fakt divný,“ vrhnul na mě A. podezíravej pohled. Už zase vymyslel, že všechno cvičení na bolavá záda, co ho učím, ho stejně učím jenom proto, abych z něj udělala tak trochu vola, protože jasně vidím, že mu to nejde. Ach jo. „Ne, vždyť si uvědom, jak se v tom cejtíš, bolí tě… Continue reading To je strašně nepřirozený!
Je to pocit, jako když máte v pokoji židli, z který trčí pokroucenej rezavej hřebík. Víte, že když si na tu židli sednete, že to bude bolet. Že možná dostanete otravu krve. Že to bude fakt nepříjemný. A pak jdete a uvelebíte se na ní. Je to pocit, jako když se s vámi partner ustavičně… Continue reading Kompromisy se svědomím
Češi jsou ve světě známí lecčím. Tedy – nejen my, asi každý národ má to „svoje“. Francouzi vzdorují angličtině, Španělé mají všechno mañana a tak dál. Na to asi nikdy nezapomenu. Vystoupíte uprostřed Srí Lanky z vlaku a řidič tuktuku se zaraduje, že jste z Česka – zná pivo, slivovici a slyšel prý něco o tom, že máme… Continue reading Pozitivně negativní
To je zvláštní výročí, když si uvědomíte, že je to právě tolik a tolik let od chvíle, kdy jste málem umřeli. Před dvěma roky jsem se zavřela v koupelně, vlezla do sprchy a z koupelny jsem vylezla po čtyřech asi v poslední chvíli, kdy jsem o sobě ještě trochu věděla. Přiotrávená oxidem uhelnatým. Není karma… Continue reading Osobní rozvoj pro minimalisty
Víš jak. Den blbec. Ráno se na novejch punčochách pustilo oko, sotva jsem je natáhla. Tramvaj, kterou jsem chtěla jet, ujela. Tramvaj, která dosupěla do zastávky po ní, byla beznadějně plná školních dětí, co aktovkama fackujou všechny kolem. Bez dechu dobíhám do práce, abych se dozvěděla, že první pacient zaspal a já jsem tu zbytečně.… Continue reading O čem mluvíš, když mluvíš o těle?
Proč to děláš? Proč zrovna tohle a zrovna takhle? Moment, kdy sami sobě položíte zrovna tuhle otázku, se zdá dost nebezpečnej. Hrozí, že si odpovíte a ještě k tomu popravdě. A to náš rozum nemá rád. Ne tu pravdu, on nemá rád tu nejistotu, tu setinu vteřiny nebo dlouhý minuty, než přijde odpověď. Má strach… Continue reading Proč to vlastně děláš aneb motivace trochu jinak
Ono to trochu vypadá, že se nic neděje. Ale, i když to zrovna není vidět, děje se úplně všechno. Pomalu, ale jistě končí školní rok – i pro mě – a tak mám celkem napilno. Kývla jsem na další rozvoj, na další vzdělání – a vstoupila do ročního kurzu pro terapeuty metody JIH. Kurz… Continue reading Metoda JIH
Pár dní v hlavě a v počítači nosím rozepsanej článek na úplně jinačí téma, jenomže byl Valentýn, srdíčka jsou ještě rozvěšený snad i na záchodech a o lásku zakopáváme na každým kroku. Aspoň teda o tu, která je zhmotněná do rudejch růží, plyšovejch medvědů a pubertálních kluků se zpocenejma rukama. To naše ni-terný a in-terní… Continue reading Desetkrát o lásce
