Někdy si říkám, že jsem se měla narodit ve Francii. Miluju hutné, suché červené víno a zralý sýr, miluju uličky Paříže s miliardou kaváren a miluju dokonce i tu patologickou potřebu krásy, za kterou Francouzi běhají a nikdy nemají dost. A krom toho ráčkuju tak, že i když mluvím česky, zní to jako francouzština. Každý… Continue reading Francouzské tdnky
„Tak to je fakt divný,“ vrhnul na mě A. podezíravej pohled. Už zase vymyslel, že všechno cvičení na bolavá záda, co ho učím, ho stejně učím jenom proto, abych z něj udělala tak trochu vola, protože jasně vidím, že mu to nejde. Ach jo. „Ne, vždyť si uvědom, jak se v tom cejtíš, bolí tě… Continue reading To je strašně nepřirozený!
„Hlavně, abych neudělal/a něco špatně!“ Někdy to začne tím, že nás něco bolí nebo není nepohodlné; někdy je to o fyzickém těle a jindy zase o hlavě a myšlenkách v ní . Jednu věc to ale má vždycky společnou Začneme to řešit, vybabráme se ven…a dostaneme strach jako hrom, že se to vrátí zpět Nastoupí kontrola a kontrola… Continue reading Ze strachu kontrolu
Víš jak. Den blbec. Ráno se na novejch punčochách pustilo oko, sotva jsem je natáhla. Tramvaj, kterou jsem chtěla jet, ujela. Tramvaj, která dosupěla do zastávky po ní, byla beznadějně plná školních dětí, co aktovkama fackujou všechny kolem. Bez dechu dobíhám do práce, abych se dozvěděla, že první pacient zaspal a já jsem tu zbytečně.… Continue reading O čem mluvíš, když mluvíš o těle?
Ono to trochu vypadá, že se nic neděje. Ale, i když to zrovna není vidět, děje se úplně všechno. Pomalu, ale jistě končí školní rok – i pro mě – a tak mám celkem napilno. Kývla jsem na další rozvoj, na další vzdělání – a vstoupila do ročního kurzu pro terapeuty metody JIH. Kurz… Continue reading Metoda JIH
…pamatuju si to jako dneska, seděli jsme s Filipem, Danem a Simčou před plicním, měli jsme prudce filosofickou chvilku a kochali se pohledem na motolskou krajinu. Filip už asi potřetí přemítá, jestli slovo „bránice“ je spíš od toho, že něčemu brání, anebo že je tou bránou, kterou se prochází… S roky, které mi přibyly a… Continue reading Nebraňte se bránici!
„Je to se mnou špatný,“ ukazuje mi V. zprávu sepsanou ortopedem. Doktorština a popis rentgenu jeho bederní páteře, hromada cizích slov, navíc plná překlepů – takže ať V. doma googlil, jak googlil, nedopátral se toho, co se s ním vlastně děje. Jsou mu cizí slova a univerzální pojem – degenerativní změny. Intenzivně potlačuju vzpomínky na… Continue reading Generace Dé
CO – epikondylitida je bolestivé přetížení úponů předloketních svalů na loket při nevhodných pohybových vzorech horních končetin, vrozených dispozicích (např. tvar kostí, hypermobilita), při opakované mikrotraumatizaci; typicky s bolestivostí výběžků při loketním kloubu a bolestí vystřelující do předloktí, v lehčí verzi při stisku ruky či její práci obecně, v akutním stavu může být i klidová;… Continue reading Epikondylitida rychle a stručně aneb loket nejen tenisový
Ono to k tomu uvažování přímo vybízí. Emoce – nemoce, čeština je v tomhle tak krásná! Navíc uvažování takzvaně celostní, holistické, komplexní je teď in – ze všech stran se hrnou impulsy, které nás motivují se analyzovat, po freudovsku rozebrat vztahy s rodiči, po jungovsku vztahy v práci. Příjímáme svoje ženství, svoje děti, přijímáme sebe… Continue reading (N)emoce
Termín „horní zkřížený syndrom“ či „dolní zkřížený syndrom“ je jeden z nejčastějších obratů, které si odnese „běžný“ pacient ve zprávě rehabilitačního lékaře či fyzioterapeuta. Často je za nimi hledáno pokřivení skeletu, ten termín k takovému dedukování možná trochu svádí – ve své prvopodstatě se ale oba termíny (a jejich sesterský vrstvový syndrom) týkají svalů, lépe… Continue reading „Horňáci a dolňáci“ aneb zkřížené syndromy
