Co je fyzioterapie

Fyzioterapie je součástí rehabilitačního procesu – tedy procesu, kdy obnovujeme pocit i reálný prožitek zdraví ve všech jeho rovinách (fyzické, psychické, sociální).

Fyzioterapie je dominantně orientována na práci s tělem, na diagnostiku potíží a určení jejich příčiny, stejně jako jejich nápravu. Součástí terapie je tedy i pečlivý odběr anamnézy – rozhovor, který objasní historii potíží a souvislosti s životem klienta v rámci jeho pracovního zaměření, prodělaných onemocnění a úrazů nebo sportovní aktivity.

Důvodem pro návštěvu mohou být bolesti pohybového aparátu, vadné držení těla, únava, bolestivá menstruace, funkční poruchy trávení nebo gastroesofageální reflux, poúrazové stavy, neurologické obtíže či prevence zkrátka jen ze zájmu a péče o sebe sama.

Současné trendy opírají postupy fyzioterapie zejména o vývojovou kineziologii, obor studující vývoj člověka v jeho nejranějším věku a odvozující od tohoto vývoje pohyby a polohy těla vhodné pro terapii i „odrostlejších“ jedinců. Využívány jsou i manuální techniky – mobilizace kloubů a páteře, uvolnění měkkých tkání (svaly a pod.). Specifické obory se pak věnují více například i terapii dysfunkcí vnitřních orgánů (tzv. viscerální rehabilitace).

Něco ze cvičení zůstane „na doma“. Většina bolestivých stavů pohybového aparátu si žádá změnu našich navyklých pohybových vzorců a stereotypů fungování těla. Proto je vhodné ve cvičení pokračovat i samostatně. Snažím se vždycky vybrat takové cviky, které zvládnete provést i v práci nebo na tréninku, abyste si od bolesti dokázali ulevit i tam a nečekali na příchod domů nebo na další terapii. Při některých cvičení je ale výhodnější zaujmout polohu „ležmo“  a navíc v klidu – a tak bude možná třeba si chvíli na sebe a své tělo vyhradit i po příchodu z práce. Abyste je nezapomněli, můžeme společně cvičení nafotit, natočit nebo alespoň napsat „tahák“.

Chápu fyzioterapii jako velmi komplexní záležitost, přirozeně spojenou s ostatními obory medicíny i tréninkem sportovce. Díky metodě J.I.H. jsem se naučila dávat větší důraz i na psychiku jedince a jeho okolí a více si všímat i „nefyzických“ faktorů, na které naše tělo reaguje, zařazovat je do diagnostiky i terapie.

Stejně jako u metody J.I.H. pokládám za nezbytný aktivní přístup klientů k terapii. Nevzdoruji tomu pojmout někdy terapii jako maximálně odpočinkovou, někdy je koneckonců odpočinek to nejlepší, co našemu tělu můžeme dopřát. I takový odpočinek ale musí být následovaný aktivitou a realizací změn v životě a nesmí být zaměňován s odevzdáním zodpovědnosti za to, co nás trápí, někomu jinému. Na fyzické bázi může být takovou změnou úprava pracovního prostředí, managment stresu a cílená relaxace, zařazení pohybu a kompenzačních cvičení do běžného denního režimu a další kroky. Se všemi vám samozřejmě ráda pomůžu 🙂