Zdravej rozum

pomoc pro tělo i duši _ osobní rozvoj mezi řádky
Kdy k vám chodí vaše múzy aneb proč je skvělé nemyslet

Kdy k vám chodí vaše múzy aneb proč je skvělé nemyslet

Dřív jsem si myslela, že přijde, až ji zavolám. Až vezmu do ruky tužku a blok, až otevřu počítač, až v duchu vyslovím to „teď“. A pak to všechno bude jako jarní bouřka, zahřmí a slova potečou. Pak jsem zkoušela tu správnou zenovou hudbu a pak zase klid s vypnutými lákadly sociálních sítí. Kávu, čaj nebo víno. Jenže múzy jsou prostě ženské a mají svojí hlavu. Chodí si, kdy chtějí a zůstávají jen tak dlouho, dokud jim neříkáte, co mají dělat.

Múzy byly dcery Dia a Mnémosyné. Mnémosyné je bohyně paměti, všimněte si toho hořkého paradoxu. Kolik ze svých nejlepších nápadů si musíte okamžitě zapsat, abyste je nezapomněli?

A já tak miluju, když ta chvíle přijde! Moje Múzy nelíbají. Jsou důrazné a jasné. Nápady, které přináší, mi drnčí hlavou, jako kdyby vyzváněly a namísto polibků tasí transparenty. Nenechají mě být – pokud mám chuť poslouchat. Někdy ji nemám, schovávám se a trucuju. A pak trucuju ještě víc, když mě schovanou moje Múzy nemůžou najít.

Podle Wikipedie je slovo Múza odvozenou od řeckého slova maomai – usilovat, toužit. Vlastně ale myslím, že usilování je všechno to, co Múzy nejsou. Usilováním se z nápadů stává ten špatný vtip, který praví, že musíte-li něco tlačit, je to pravděpodobně …

Vždycky, když sedám k počítači a chystám se psát – tak jako teď asi nejčastěji moje milované pohádkové Jižánky, vím, že můj největší úkol je vypnout hlavu. Neusilovat, ale ladit – sebe na sebe, sebe na tu správnou vlnu, po které nápady kloužou jako po tobogánu a mávají těmi svými transparenty. Většinou mě překvapí tím, že jsem si je předtím, než přišly, nedovedla ani představit.

Múza není jedna. I když se lidstvo jako obvykle neshodne na tom, která verze je správná a počty Múz kolísají na neznámých parametrech, v historii umění jich vystopujeme hned několik. Kaliopé s krásným hlasem, múza epického básnictví, Euterpé – obveselující můza lyriky, láskyplná Erató, múza romantické poezie, svátečně kvetoucí Thaleia, vládnoucí komedii, zpívající Melpomené pro tragédie, tančící Terpsichoré, Kleió, která má na starosti dějiny, Urania, která se věnuje astronomii a Polyhymnia, která rozesílá polibky všem sboristům k jejich zpěvu. Tak aspoň praví Wiki.

Já si ale myslím, že jich je mnohem víc. Přísahala bych, že jsem viděla několik múz, jak si hrály s dětmi na pískovišti a vymýšlely ty nejlepší hrady z písku. Docela jistě jsem viděly múzy večer, za okny paneláků, když děti loudily pohádku na dobrou noc. Obcházely i zahrádky, když byl čas vymyslet, jak poskládat květiny na skalce. Viděla jsem múzu háčkování a pletení. Múzu běhání, supěla v patách uřícenému maratonci včera ve Stromovce. Múzu vaření. Múzu dělání opiček na malá miminka. Múzu milování. Múzu bytí vedle někoho, koho milujete, docela potichu. A múzu, jejíž jméno mi teď zase o kousek uteklo z hlavy. Nevím, která to je, ale asi nemá geny po Mnémosyné.

Inter arma silent musae. Ve válce múzy mlčí. Je to svatá pravda, jen ta válka dneska není o řinčení plechů, ale spíš řinčení našich vlastních myšlenek. Když bojuje vaše hlava s vaší hlavou, když se snažíte vymyslet svůj nápad. Když se současně kritizujete za to, že jste ho jestě nevymysleli a máte strach ho vymyslet, abyste ho i sebe nemuseli vystavit možné kritice. Když se hodnotíte za to, že už jste ho vymysleli, nafukujete se a hned zase podceňujete, múzy vás obejdou obloukem. Nejsou vybíravé, ale bojí se hluku. A tak v rachotu naší mysli prostě ztichnou.

A možná, že nakonec je múza jenom jedna. Nevybírá si, jestli nám dnes pošeptá do ucha geniální zlom divadelní hry nebo nápad, jak zavěsit prolézačky na zahradě. Možní umí všechno, na co si vzpomene(me), a pro co se rozhodne(me). Možná ví, že všechno hodnocení a strachy jsou prostě jen iluze a pod tím vším je čirá radost z nápadu samotného, která nepotřebuje od nikoho schválit. Možná je totiž postava múzy jen takový reziduální deus ex machina. A všechno to, co chceme vytvořit, už dávno ví naše vlastní duše a jen čeká, až zvoláme svoje ‚Heuréka!‘.

Your email address will not be published. Required fields are marked with *.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Líbí se vám můj blog? Pošlete ho do světa :-)