K zamyšlení · O duši · O pohybu · O těle

Metoda JIH

Ono to trochu vypadá, že se nic neděje. Ale, i když to zrovna není vidět, děje se úplně všechno.

 

Pomalu, ale jistě končí školní rok – i pro mě – a tak mám celkem napilno. Kývla jsem na další rozvoj, na další vzdělání – a vstoupila do ročního kurzu pro terapeuty metody JIH. Kurz se sice chýlí ke konci, ale už teď vím, že celý tenhle rok je jenom začátek cesty. Cesty, na které jsem potkala spoustu nových přátel, ale hlavně sebe samu.

 

received_1024023067618193-297x291

 

To zní jako klišé, co? Vlastně jsem to holkám moc nevěřila, když v září říkaly, že to bude o nás. Kurz – tak se učím a pak někoho opečovávám, ne? Už první společný dny mě z tohohle omylu vyvedly rázně a rychle. Roční cesta byla a je sebepoznáním na levelu, o jakým se mi zatím ani nesnilo.

 

Emoční naciťování neboli metoda JIH – zkratka jmen autorek téhle techniky (Jarka, Irena, Hanka) – je rychlou úlevou, péčí o mysl i duši, ale i projevy toho duševního nepohodlí na těle. O spojení těla i naší “hlavy” v jeden celek tak, aby jedna část nedělala bordel v druhé. Psychosomatika tím pro mě nabyla úplně jiný rozměr.

 

Teď by se hodily nějaké ty FAQ, že?

 

Co je metoda JIH?

Jde o techniku založenou na nacítění, vědomé empatii terapeuta, který s vámi pracuje.

A proto tolik práce s náma samotnejma. Celej rok jsme se učili, jak zůstat neutrální, jak ve chvíli terapie nevnímat svoje pocity, ale jen a jen toho, kdo sedí před námi. Aha?!

Emoční naciťování totiž děláme všichni. Pořád. Není to magie – sami si jistě vybavíte moment, kdy jste potkali někoho, kdo se cítil na h… a nějakým neuchopitelným mechanismem jste odcházeli naladění stejně jako on. Nasáváme jako houby pocity a emoce těch, které máme kolem sebe, až se v tom ztrácíme, zapomínáme a nevyznáme se, co je naše nebo cizí, čemu ještě věřit a čemu už ne. Prostě empatie. Jenže empatie použitá nevědomky, nechtěně, neplánovaně.

My se učíme pravý opak. Nacítit zcela záměrně, co lidé cítí, tak, abychom jim pomohli popsat a pochopit, co prožívají, ale hlavně proč to prožívají. Pojmenujeme daný stav, hledáme ty správné otázky a odpovědi, hledáme, kdy celá energie – situace, emoce, navyklost vznikla a, světě div se, potom přichází úleva a lehkost. Nešťouráme se ve vosím hnízdě holou rukou, pojmenováním a uvědoměním naše bloky odchází.

#vyzkoušenozavás

mental-health-2313428_1920

Jak vypadá terapie?

Na tu chvíli si vás “půjčím”. Vnímám, jak se cítíte, popisuji, co se děje, dávám do souvislostí s tím, co se děje v realitě života. Ujasňuji, co je pravdou a co jsou strachy, panika a navyklá přesvědčení, kterými sabotujeme sami sebe. Mluvím a v duši i těle probíhá jarní úklid.

Není to ezoterický šmé. Není to mávání rukama, zapalování vonnejch tyčinek a vykuřování zlejch duchů. Asi nejlíp to popsal Mates, kterej po jedný terapii zahlásil: “To je, jak kdybys mě svlíkla do naha a ukázala mi mě, ukázala mi, co na sobě nosím nabalenýho. A sundala ze mě ty sračky.”

Klíč je to zvědomění. Ne nadarmo je to “být vědomý” na našem “vyučování” tak opakovaná věc. Co to znamená? Učíme sebe i vás uvědomovat si, nad čím přemýšlíte, co vám běhá hlavou – co je vlastně to, co sami sobě dáváte do života.

psychology-1957259_1920

V čem je JIH jedinečný?

V tom, že nemluvíme do větru. Neopakujeme poučky ze skript, ale vždycky a v každém jednom případě mluvíme o vás. Právě proto, že cítíme, co právě vy v tu chvíli prožíváte.

 

V čem vám může JIH pomoci?

Chce se mi napsat, že ve všem. Ať už se necítíte dobře ve vztahu, v práci, ve zdraví…

Ale to by bylo moc easy… Jenomže taky je to pravda. Stejně, jako když se rozhodnete, že vstanete z gauče a půjdete se vyčůrat, a vaše tělo provede příslušný pohyby a úkony, stejně to funguje i v mnohem větším měřítku. Vaše myšlenky a emoce udělí pokyn vašemu tělu, vašemu životu, realitě, kterou žijete. A všechno se děje podle vašeho přání. Ale pokud vlastně nevíte, co si “přejete”, leckdy je pak dost, čemu se divit.

A je to tu znova. Klíčem je zas a opět a napořád naše uvědomování si.

 

Jaká je vaše role?

Při terapii pracuji já. Můžete mě tiše poslouchat, můžeme spolu mluvit a diskutovat. Nepustím vás, dokud nebudu jistě cítit, že je všechno hotovo. Ale co bude pak, to je na vás. To uvědomování si, pozornost k tomu, co vám běží hlavou, výběr toho, co chcete nebo nechcete žít. Jsme spolu v kontaktu, i když terapie skončila, jsem tu pro vás na telefonu i na messengeru. Ať se děje, co se děje, můžeme společně hledat řešení. Ale neodžiju za vás váš život.

Jednak nechci, páč mám svůj a stejně jako vy si v něm hledám a vybírám a někdy bourám čelem do zdi. Jednak nemůžu, protože kouzlo života je právě v tom, že je o vás…

the-sun-470317_1920

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *