Zdravej rozum

pomoc pro tělo i duši _ osobní rozvoj mezi řádky
Změny, o kterých nevíte aneb co jsou náhradní vzorce pohybu

Změny, o kterých nevíte aneb co jsou náhradní vzorce pohybu

Dnešek byl docela dlouhý den. Krokoměr ukazuje přes 25 tisíc kroků. 25 tisíc kroků nachozených v kozačkách, v driftech za kočárkem vlajícím ve větru, spolu se spoustu velkých malých věcí, které by právě teď na mém těle a v mojí hlavě zasloužily opečovat. Cítím, jak mě pobolívá levá Achillovka a nepříjemně pne při každém došlapu. Jenže lidské tělo, často narozdíl od lidského rozumu, prostě hledá řešení. A tak taky cítím, jak přestávám používat kotník, nohu zvedám výš a na zem spíš pokládám a většinu práce začíná dělat moje kyčel a bedra. Náhradní vzorce pohybu vznikají dřív než řeknete „au“.

Na každý náš pohyb máme vytvořené určité vzorce, určité stereotypy. Pro celý náš systém je to prostě úspora energie.

Ať je to dýchání, ať je to chůze, způsob, jakým držíme řídítka kola, zvedáme dítě z postýlky nebo třeba náš rukopis. Pohyby jsou u každého z nás unikátní.

Stereotyp máme na všechno. Třeba i na to, jak si utíráme zadek 🙂 Všimněte si, že na to volíte minimálně v 99% případů vždycky rotaci na stejnou stranu a na tu druhou… To prostě není ono. #gotcha

V každém pohybu náš mozek ví, kam sáhnout, do jaké vyjeté koleje naskočit. Nejen, které svaly zapojit a které uvolnit, ale také které části svalů a jaká jejich vlákna, jaký zvolit úhel pohybu a podobně. Dokonalým zpětnovazebným mechanismem pak dokáže pohyby přizpůsobit situaci – jak okolním podmínkám, tak vnitřnímu stavu.

A právě proto se „stereotypy“ způsobům našeho pohybu možná neříká úplně správně – stereotyp je něco neměnného.

Ale naše pohyby se proměňují – jen o tom většinou nevíme. Protože i celá řada našich bolístek a neduhů probíhá mimo naše vědomí (anebo je z něj úspěšně vytěsníme), obvykle nezaregistrujeme ani změny, kterými se jim tělo přizpůsobuje.

Obvykle totiž nevnímáme ani ten zdravý stav – nikdo z nás se, docela logicky, nenamáhá normálně tím, že by skenoval jakým způsobem například chodí. Jak klade nohu na zem, jak nakračuje, jak rotuje trupem. Taková pozornost může být náročná, byť v rámci řešení problémů nutná. Běžně ale tušíme tak z deseti procent, jak ten který proces a vzorec probíhá, protože jim pozornost nevěnujeme.

Ve skutečnosti ale tyhle drobné změny probíhají pořád. Nervová soustava zavnímá bolest nebo přetížení a reaguje okamžitě. Začne zapojovat jiné části svalu a postupně i jiné svaly, někde pohyb zablokuje, aby ho jinde rozvolnila nad míru.

Vytvoří náhradní vzorec pohybu. Šetřící, poskytující úlevu.

Není-li v tu chvíli řešená příčina vznikající kompenzace, náhradní vzorec pohybu se nám postupně vrývá pod kůži a stává se novým stereotypem. Každá taková kompenzace se ale časem vyčerpá a celé kolečko se rozeběhne znovu – systém vytvoří náhradní vzorec pohybu a vrší kompenzaci na kompenzaci.

Zajímavé je to, že často vnímáme jako bolest, problém a nepohodlí až tuto vyčerpanou kompenzaci, ne původní důvod jejího vzniku.

Například – zkrácení ohybačů kyčlí, které nevnímáme, překlápí naši pánev dopředu a nedovolí nám zanožit. V kroku při chůzi tak chybí jeho malá velká část – právě tohle zanožení. Dolní končetinu, která ale pohyb v kyčli pro zkrácení nemůže vykonat, začneme do potřebného zanožení přesouvat pomocí prohnutí beder a povystrčení pánve dozadu. Funguje to – noha se dostane do zanožení. Protože struktury, které jí tam dostávají, na to ale nejsou stavěné, po čase se unaví a začnou bolet. Na světě jsou bolesti zad, které vlastně vůbec nejsou bolestmi zad.

Chceme-li změnit jakýkoliv z našich stereotypů, zapojení pozornosti se ale nevyhneme. Právě pro tu automatizaci – cokoliv, o čem nevíme anebo „jakoby nevíme“, prostě nemůžeme změnit.

Vlastně všechno, o čem píšu, se dá snadno použít i na jiné naše stereotypy a vzorce – kromě fyzického těla funguje obdobně i naše mysl.

Používáme svoje navyklé vzorce při komunikaci, ve vztazích, v práci. Pokud si nevšímáme toho, jak se naše kolečka točí a přijde nějaký karambol, neúspěch či zranění, i naše mysl vyvine „náhradní vzor“. Mechanismus, jakým se vyrovnáváme s nepohodlím.

Bolest a sebelítost z neúspěšného vztahu můžeme namísto vnímání toho, co k rozpadu vztahu vedlo, nahradit egem – dominancí, nafoukaností a ráznou maskou, která schovává fňuk hluboko za sebe, protože jej právě v tu chvíli považujeme za jedinou funkční obranu proti bolesti, kterou cítíme. Náhradní vzorec je na světě. „Unaví se“ dalším neúspěšným vztahem, který se rozpadne kvůli našemu egu.

Platí tu i stejná podmínka změny – cokoliv, co nevíme a „jakoby nevíme“ nemůžeme změnit.
A co s tím?
  • hrajte si s vnímáním sebe sama – pozorujte, čas od času, na chvíli, třeba právě ty všední věci – jak držíte v ruce tužku (Svíráte jí pevně nebo lehce? Tlačíte při psaní proti papíru? Které prsty tužku uchopují?) nebo třeba chůzi ( Jak zapojujete koleno a jak kyčel? Jakým způsobem se potkává se zemí vaše chodidlo? Jak se pohybuje trup? Nebo se nepohybuje? Co dělají vaše paže a dělají obě dvě totéž?)
  • hrajte si s vnímáním sebe sama – pozorujte, čas od času, na chvíli, i svoje myšlenkové pochody – jak zareagujete třeba na konflikt v práci? (Ustupujete? Křičíte? Máte pocit, že nikdo kromě vás nemá pravdu, nebo že vy jste ti hlupáci?)
  • vnímejte, jak je vám po těle a na duši, ptejte se proč a dávejte si ty nejpravdivější odpovědi, jaké dokážete
  • pokud vás něco bolí, zkoumejte, jak můžete daný pohyb provést jinak, co ho zlepšuje a co ho zhoršuje
  • pokud vás něco bolí, zkoumejte, jak jinak se můžete v dané situaci zachovat, co vaše pocity zlepšuje a co je zhoršuje
  • nebojte se říct si o pomoc

Your email address will not be published. Required fields are marked with *.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Líbí se vám můj blog? Pošlete ho do světa :-)