Nezařazené

(Ne)smysly I.: Teď mě dobře poslouchej!

Když „pančelka“ ve škole (maminka doma/šéf na poradě/dosaďte, co libo), zavelí „Teď mě dobře poslouchej!“, propuká u většiny z nás těžce léčitelná choroba. Selektivní hluchota. Máte jí taky a tajně jí milujete a vlastně byste jí vůbec léčit nechtěli. Je to prostě jeden z našich sebezáchovnejch mechanismů, když slyšet nechcete, ať je důvod toho „nechtění“ jakej chce. Jakoby náš mozek v tu chvíli jednoduše vypnul příjem.

you-only-hear-what-you-want-to-hear_o_100832

Povídali jsme si o pohybovém aparátu, jeho vztahu k vnitřním orgánům, psychice. Do celistvosti našeho fungování ale bezpochyby zapadá i smyslové vnímání – smysly jsou prostředníci v poznání okolí, sebe samých, v komunikaci, v orientaci v prostoru.

Sluch patří mezi základní smysly člověka a dalších vyšších živočichů.

Proces slyšení v sobě zahrnuje několik kroků – přenos zvuku, coby mechanické vlny, zevním zvukovodem k bubínku, který tato vlna rozvibruje; následuje předání vzniklé vibrace přes středoušní kůstky až ke vstupu do vnitřního ucha.

(pinterest.com)
(pinterest.com)

Malleus, incus, stapes. Kladívko, kovadlinka a třmínek. Z neznámýho důvodu si zrovna tohle, kromě strany 92, kde se rozebírala rozmnožovací soustava, pamatujeme ze středoškolský biologie snad všichni. Když jsem se pak dozvěděla, že celá tahle parta končí oválným okýnkem, nabyla jsem dojmu, že v mým uchu sídlí cosi jako domeček pro mrňavoučkýho kutila. Nyny.

Vlna, kterou kůstky předaly přes oválné okénko, rozpohybuje tekutinu v zatočené trubici (hlemýžď neboli kochlea) ve vnitřním uchu, tím dojde k podráždění vláskových buněk (v tzv. Cortiho orgánu v hlemýždi), které už jsou mechanický podnět schopné přetransformovat. Mění jej na akční potenciál –  zahájí tím vedení nervového vzruchu. Vzruch pokračuje cestou osmého hlavového nervu „výš“, ke zpracování v mozku.

 

(clementshearingservices.co.uk)
(clementshearingservices.co.uk)

Vnímáme zvuky v rozmezí přibližně 20Hz – 20kHz. Intenzita zvuku je omezená sluchovým prahem – nejtišším zvukem, který jsme schopni vnímat a prahem bolesti z opačného konce. Speciální místo v pekle je pro skřípání zubů a přejetí nehtama po tabuli.

Ti obdaření z nás rozlišují dobře i zabarvení zvuků – jednotlivé tóny. Říkáme, že mají hudební sluch.

Ti ještě lépe obdaření takovým skillem rozlišují i nejjemnější nuance mezi tóny a jsou o něco víc nešťastní z existence soutěží Česko hledá suprstár a Doremi. Říkáme, že mají absolutní sluch.

Díky umístění uší pomáhá sluch i k orientaci v prostoru – lokalizací zdroje zvuku.

Líp to mají ale zvládnutý některý zvířátka – dokážou uši natáčet tak, aby si onu lokalizaci usnadnily. Nám z toho zbyly chvíle, kdy se smějeme kamarádovi v hospodě, že na požádání ušima pohne.

Někteří z nás se s poškozením sluchu už narodí. K jeho porušení nebo ztrátě ale může dojít i během života. Když sluch nefunguje, jak má, příčiny mohou být jak převodního, tak percepčního (percepce = vnímání) rázu. Převodní „poruchy“ čítají porušení bubníku, záněty středouší, ale i překážky ve zvukovodu (včetně nahromaděného mazu).

Takže žádný upěchovávání špuntu při nekonečným hraní si s uchošťourem!

Do percepčních sluchových vad patří zhoršování sluchu starších osob, popřípadě těch mladších při opakovaném vystavování se enormnímu hluku nebo poškození při chemo- či radioterapii, úrazy a další.

Všechny ty technopárty se vám prostě jednou sečtou, děti. A bude ticho.

Žijeme naštěstí v době, kdy se část obtíží se sluchem díky pokročilým znalostem daří řešit – máme sluchadla, kochleární implantáty, ale taky fundovanou znakovou řeč, je-li to třeba.

Ztráta sluchu nebo poškození sluchu má dopad napříč naším životem – obtížněji komunikujeme, protože špatně rozumíme, hůř se nám i jen chodí ven – neslyšet například motory aut při pohybu v rušném městě může být skutečně nebezpečné.

8xkhypf

Nemluvě o tom, že neslyšet jak zpívaj ptáci, šumí řeka, vrní kočka, šustí podzimní spadaný listí… Hmm? Už si svejch oušek začínáte vážit?

A malé cvičení na závěr…

Zavřete oči. Anebo nemusíte, zadívejte se do jednoho bodu, který si vyberete. Soustřeďte se na to, co slyšíte a postupně od sebe zvuky oddělujte. Pojmenovávejte je. A najděte mezi nimi ten úplně nejtišší.

Klapání deště na parapet, bublání akvárka, vrzání parket, cvaknutí trouby, kde se peče maso, klapání kláves od počítače, vlastní dech… Co tam máte vy? 🙂

 

 

 

 

zdroje info: wikiskripta.cz, lidske-smysly.wbs.cz, audionika.cz, phonak.cz, vlastní hlava a uši 🙂

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *