K zamyšlení · O duši

Pozitivně negativní

Češi jsou ve světě známí lecčím. Tedy – nejen my, asi každý národ má to „svoje“. Francouzi vzdorují angličtině, Španělé mají všechno mañana a tak dál.

Na to asi nikdy nezapomenu. Vystoupíte uprostřed Srí Lanky z vlaku a řidič tuktuku se zaraduje, že jste z Česka – zná pivo, slivovici a slyšel prý něco o tom, že máme fakt divnýho prezidenta. Mno… 

Určitě to ale není jenom Zemič, který razí pověst ČR daleko za hranicemi daleko do hlubin. Jsme známí samozřejmě i tím pivem a tím, jak moc a rádi ho pijeme. Jsme známí stabilním okupováním předních příček v počtu jedinců s rakovinou tlustého střeva. Jsme známí pohodlnými strachy, díky kterým nedůvěryhodné vlády získávají důvěru. Ale je tu ještě jedna věc, kterou zmíní skoro každý cizinec, když se ho zeptáte, co na Čechy říká.

A to, že si stěžujeme. Jedno na co. Když nám dojdou ty esenciální témata, jako jsou stížnosti na zdraví, o který nedbáme, a na politiky, který jsme si sami zvolili; začneme si stěžovat aspoň na to podlý počasí. 

Navzdory tomu, že podle statistik ukazatelů kvality života, jako je (ne)zaměstnanost, úroveň zdravotní péče a tak dále, jsme na tom velmi dobře. Koho to zajímá, že jo. Když prší. Nebo když neprší.

Ale děje se jedna milá věc –  i tady se šíří ta hezká hra – „nestěžovací výzva“. Prostě uzavřete sami se sebou dohodu, že si po předem určený čas nebudete stěžovat. A trochu to kalkuluje s dobou, za kterou vytvoříte návyk a pak už se – snad – ke stěžovací mánii nebudete mít chuť vracet.

Je tu ale jedno malé velké ALE, na které nepotřebujete pozitivitu, ale pozornost a upřímnost.

Zjistíte, že bejt pozitivní je totiž celkem zábava – někdy, někde, v něčem. Že je to často překvapivě zvládnutelná self-challenge, nezanadávat si. Že je to docela návyková věc.  Ale leckdy taky nezjistíte, že je snadný stát se veselým narůžovelým sluníčkem, který sedí na kupě hnoje.

Náš rozum dokáže pozitivní myšlení pěkně zneužít a přetvořit v alibi. V alibi, které máme sami na sebe, když se nám nechce dělat změny. Co třeba ta prokletá formulka „Všechno je tak, jak má být.“? To nevadí, že vám hoří dům nad hlavou, máte dluhy a partner vás tluče. To je v pořádku. To je dobré. Jsem v pohodě.

Je dobře nestěžovat si. Je dobře nepadat do ublíženého „fňuk“. Je dobře vidět na věcech, lidech i situacích to krásné. Tohle už jste tu někde četli – čemu dáte pozornost, to ve vašem životě bytní a nabírá na síle. A je jen na vás, co to bude.

Ale rozhodně to neznamená, že je čas nasadit úsměv a nepřipustit si, že jsou věci, které vás štvou nebo vám prostě „jenom“ nevyhovují, a které chcete mít jinak. Pozitivní pohled pomůže hledat řešení, ale nejdřív je potřeba připustit si, že to řešení vůbec chcete, potřebujete – protože to či ono chcete, potřebujete změnit.

Takže si můžeme zalamentovat na politiku, ale v rámci pozitivity zůstat konstruktivní. Proč si stěžovat a pak nejít k volbám? Proč si stěžovat, ale nesbírat informace o situaci, ať máte argumenty pro ty, kdo s vámi nesouhlasí a vy máte pocit, že je to chyba?

Nenechte stížnosti, aby se staly náplní vašeho života, která sytí sebe samu – nenechte pozitivitu, aby schovala, co potřebujete změnit. Zůstaňte pozitivně negativní. Ptejte se sami sebe, jestli jste spokojení s aktuálním stavem věcí a zdůvodňujte si svoje odpovědi. Proč ano? Proč ne? Hledejte, co je to, co se vám líbí a v čem se cítíte dobře. Co takového už v životě máte? A co by takové ještě mohlo být? A co je pro to třeba udělat? A čím z toho začnete?

Zase celá ta úvaha skončí úplně jednoduše. Znova hledáme rovnováhu. Jinjangovej zdravej rozum nechá vaši hlavu v oblacích, ale nohy na zemi. 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *