K zamyšlení · O pohybu · O těle

Stůj, noho…

…posvátná místa jsou, kamkoli kráčíš.. (Ján Kollár – Slávy dcera)

“Miláčku, napsala jsem článek na blog, líbí se ti?” “Hmm.” “Četl jsi ho?” “Noo…” “Tebe to nebavilo, viď.” “Ale dyť víš jakej jsem. Já chci něco exaktního. Tohle je vo pocitech. Já nemám pocity. Vo čem bude další článek?” “Myslela jsem, že o tom, jak se maj’ lidi u cvičení víc cejtit.” “Jak jako cejtit? Jako nohy třeba?”

Tak takhle nějak proběhl jeden nedělní večer u nás doma. Byť mě trochu ranilo, že můj milovaný vědec duchaplnou a osud lidstva převracející stať, kterou jsem sepsala, nijak zvlášť neocenil, musela jsem mu dát za pravdu.

Vona je všechna ta spiritualita  a vzletný řeči dost k ničemu, když člověk tak nějak neví, jak to aplikovat na sebe, na život a tak.

No a kde jinde tedy začít, než od základů – od základny!

“Jako nohy třeba?”

(mamashealth.com)

Zadáte-li do googlu “noha”, dozvíte se o kapele N.O.H.A. úplně všechno. O vlastních nohách už bohužel tolik ne – takže? Noha – podle anatomické terminologie – je ta část dolní končetiny od kotníků dolů (nárt, zánártí, prsty a ploska a tak dál). Každá noha má kosti, klouby, svaly a šlachy a vazy.

Řada článků hovoří o tom, kolik kostí a svalů a všeho naše noha má.  Je jich 26, což je v minutách zhruba stejná doba, po jakou si normální člověk tuhle informaci pamatuje. Co je ale zajímavější je, že mezi všema těma šestadvaceti kostičkama je možnej pohyb v celkem třiatřiceti kloubech (což je…minut..ehm, no nic). Prostě a jednoduše, naše noha dokáže bejt neuvěřitelně pohyblivá!

A to navíc mnoho ze své původní schopnosti pohybu noha během evoluční cesty člověka ztratila. Spolu s tím naše nártní kosti zesílily, prsty se zkrátily – báječná adaptace na vzpřímení těla a chůzi po dvou. K čemu to všechno? Noha má tvořit pevný a zároveň pružný kontakt s terénem. Právě díky množství drobných skloubení a měkkými tkáněmi dané pružnosti má noha pracovat jako TLUMIČ – absorbovat energii, kterou při dopadu vyrobíme tak, aby otřesy, které dostoupají až k páteři, byly co nejmenší. Noha pracuje jako TYKADLO – má nezanedbatelnou senzorickou funkci, dokáže cítit, vnímat terén a jeho nerovnosti a charakter. Noha potřebuje svou vyrovnanou STABILITU, pevnost a sílu, coby základní kámen zbytku těla ve vertikále a schopnost vnímaný terén doslova uchopit, ale i svou MOBILITU – volnou pohyblivost pro lehký a pružný odraz do kroku tak, aby se zbytečně nenamáhaly partie těla výše.

To, jak tuhle možnost využije a jak teda bude FUNGOVAT, je kromě evoluce z velký části dílo všech jejích měkkejch částí –  například vaziva překlenujícího klouby a, co nás zajímá pro možnost aktivního ovlivnění věci, svalů – krátkejch vnitřních svalů nohy a dlouhejch zevních svalů bérce a lýtka, který se na nohy upínají. Čili, surprájs, způsobu chůze (jak na nohu našlapujeme a jak se z ní odrážíme) i rozložení váhy v došlapu na plnou plosku –  teda toho, jak (ne)vyrovnaně svaly za nohu tahaj. No a za svaly zase “tahá” náš mozek, takže si sice za všechno můžem sami, ale to nám zároveň dává prostor k… K lecčemu. Roli hrajou samozřejmě i takový drobnosti jako boty, ve kterejch jsme celej den utažený a tak.

Potřebujeme tedy tzv. segmentální fungování nohy – schopnost reagovat, ale pěkně kousek po kousku, ne jako jeden kus. Potřebujeme dostatečné prokrvení a citlivost, ale ne přecitlivělost. Jak poznáte, jak jsou na tom vaše nohy?

Vyletíte při každým doteku na chodidle o kus nad zem, protože jsou vaše nohy lechtivý? Každej krok je ale dotek chodidla, kterej dráždí vaše tělo k napětí, jaký nepotřebujete. Opocená chladná a laxní noha není to vnímavý tykadlo, ale spící Šípková Růženka, která neinformuje zbytek těla o tom, na co šlapete. Noha, která se ve stoji rozplácne a její vnitřní kotník se provalí dovnitř k zemi není ten stabilní základní kámen, ale želé, od kterýho nemůžu očekávat pružnej odraz – a co neudělá ona, musí dohnat větší prací struktury jinde po těle. Křečovitá tuhá noha, u který nezvládáte sebemenší pohyb prstama a která se hejbe jen v kotníku, bude kopejtko spolupracující na bolavejch kyčlích, kolenech, zádech nebo hlavě, žádnej tlumič dovolující lehkou kočičí chůzi.
Prohlédněte si vlastní nohy. Dotkněte se jich, zkoumejte, jaké jsou na omak, jaká je jejich teplota, ano, i to, jak se potí, jak jsou měkké nebo naopak tuhé. Vyzkoušejte, jak umíte s vlastníma nohama hýbat – v kotníku nebo prsty – zkuste je pokrčit, narovnat, ale i roztáhnout od sebe nebo stisknout k sobě. Uvědomte si, jak nohu ve stoji zatěžujete – stojíte víc na špičkách nebo patách? Na vnitřní (v tzv. pronaci) nebo vnější hraně (v tzv. supinaci) chodidla? Vnímejte, jak se noha dotkne při chůzi terénu – udělá postupný odval a končí odrazem z palce? Nebo dupne celou plochou do země naráz? Nebo mine palec a odvalí se jen po malíčkové hraně? Podívejte se na vlastní boty – jejich sešlapání vám o zatížení nohou prozradí důležité věci.

A mezitím, co si budete prohlížet svý nohy, napíšu vám další článek o tom, co s tím, co zjistíte.  🙂

(fusionpeak.com.au)

One thought on “Stůj, noho…

  1. Danuško, vtipné, zajímavé, krása, početla jsem si a opravdu jsem si hýbala svýma nohama, jak jsem na tom :o))) Těším se na další

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *