Zdravej rozum

pomoc pro tělo i duši _ osobní rozvoj mezi řádky
Umění přijímání

Umění přijímání

Když mi bylo nějakých těch šestnáct – osmnáct let, byli jsme pečení vaření v čajovně. Omámení vůní čaje, vodní dýmky a toho hledání nějaké životní pravdy, trochu bizarně v tomhle období pořád zároveň ještě spjaté s hlubokým pocitem vlastní neomylnosti, který člověk v pubertě najde anebo si na to aspoň hraje. Někde mezi knihami, které v čajovnickém obchůdku měli, jsem našla knihu buddhistických meditací. Podle buddhismu (nebo aspoň téhle knihy) je esencí všeho zla to, že myslíme víc na sebe než na ostatní. Nerovnováha přijímání a dávání.

Všechno jsem to tenkrát pochopila tak nějak po svém – a možná tak, jako většina lidí, co minimálně četli tuhle knihu. A rozhodně tak, abych obešla to a tak trochu si obkecala to, co bylo pro mě v hledání téhle rovnováhy mnohem palčivější. A pro vás možná taky – rozdat se při troše snahy totiž umíme všichni (a nezřídka je to paradoxně jednodušší, protože u toho vypadáme šlechetně, ať už to myslíme upřímně nebo ne), ale co přijímání?

Často si ten pocit, že něco nemůžeme přijmout, obalíme do zákazů, které se opírají právě o ty poučky o skromnosti a leckdy i náboženská dogmata, že to nebo ono se prostě na správného křesťana, buddhistu nebo muslima nesluší, že jenom tak dosáhneme osvícení, odpuštění nebo vyčištěné karmy, vstupu do nebe a tak dál.

Přesvědčení, že být dobrý znamená být nesobecký a to znamená nenechat si pomoci, odpírat si to a to a obětovat se druhým, je jedna z největších bolestí a hloupostí, co jsme se jako lidstvo zvládli naučit.

Být nesobecký je prima ctnost člověka, smysluplná jedině tehdy, když nás naše nesobeckost nedevastuje. Pořád platí, že když zničíme sebe, tak nějak tím nikomu moc neprospějeme – a po tom, co se zničíme a vyčerpáme, až už nás zastaví vlastní zdraví, už toho prospívání ani nebudeme schopní.

Ale svou roli v tom všem hrají i mnohem prozaičtější hry, které hrajeme se sebou i s ostatními.

Někdy to svoje překrmené dávání, které nikdy nepustíme obráceným směrem, nosíme jako hrdý odznak toho, jací jsme chudáci.

Oběti všeho a všech, prosáklé nikdy nevyslovenou stížností na to, že nám, chudákům, co o všechny pečují, nikdo nepomůže. Ale, ach, když se přece jen najde pomocná ruka, odstrkujeme ji s povzdechem „To je dobrý, zvládám to!“. Přece jen tak nepřijdeme o svou hodnotu, jistojistě definovanou tím, jaké těžkosti to takhle ustáváme…

A/nebo tam někde sedí to malé děcko ve vás, které pořád stejně jako před lety tluče lžičkou do stolu a rve se s mámou, že se přece zvládne nakrmit samo, protože už vůbec není dítě!

Touha dokázat sobě i ostatním, že jsme samostatní, zdatní a zvládáme „to“ (jakože všechno, žejo) bez pomoci, je potvora. Taková zdatnost vám přinese tak akorát rozbitou pusu, protože na ní upadnete ještě s rozběhem, a s cílevědomostí, zodpovědností za sebe sama nebo dospělostí, za kterou ji mylně někdy považujeme, nemá vůbec nic společného. Vlastně je jejím přesným opakem.

Být dospělý a zodpovědný za sebe znamená, že dokážeme uznat, že už někde prostě drhneme o zem a potřebujeme pomoci. A pak si o tu pomoc říct a dovolit si ji bez výčitek přijmout. Protože takové chvíle prostě v životě přijdou a protože i ti vaši andělé strážní na sebe berou docela hmotnou podobu.

Všichni se učíme poznávat svoje hranice, stejně jako hranice toho, kdy se vzdáváme té zodpovědnosti a čekáme, až nás někdo zachrání, a toho, kdy urputně odmítáme pomoc, protože s pomocí jakoby naše prožitky a zkušenosti neměly žádnou hodnotu. Vnímání nuancí těchhle situací je celoživotní práce – která ale začíná zase rozhodnutím v naší hlavě, že je vůbec toužíme poznat. Rovnováha snad ani ne vesmíru, ale vaší duše, za to ale rozhodně stojí 🙂

Víte co? V životě máme být sami za sebe, ale nemáme být na něj sami.

Přestaňte hrát hry a nebuďte sami ani na tohle hledání. Dovolte si, aspoň občas, přijmout ty pomocné ruce, co na vás mávají – možná budete překvapení, kolik jich tam vlastně je a jak umí pohladit.

Your email address will not be published. Required fields are marked with *.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Líbí se vám můj blog? Pošlete ho do světa :-)