K zamyšlení · O duši

Uvolni se, člověče!

Co si představíte pod slovem “stres”? Deadline v práci nebo zkoušky ve škole? Smrt někoho blízkého, nemoc v rodině? Přednesení nějakého projevu před velkou skupinou lidí?

Na podzim, protože ráda maluju a barvím věci na barevno a tak, jsem si koupila omalovánky pro dospělý. Byl na nich nápis “pastelkou proti stresu” a asi to někdo dost poplet, protože mě dlouho nic nevystresovalo tak, jako ty přiblblý malý lístečky hned na první stránce.

Stres je stav, rozpoložení těla, duši i mysli. Je to kombinace reflexů, pudů, fyziologických pochodů našeho těla s emocemi, s naučenými fakty a znalostmi, s morálními pravidly, s naší osobností. Kombinace toho všeho složená v reakci na podnět nazývaný stresor – teoreticky situace, fakt, který na nás negativně působí. Stresová reakce směřuje buď k odstranění stresoru ( tzv. “fight or flight” reakce – boj nebo útěk) nebo adaptaci na stresor (vytěsnění, popření, přesunutí pozornosti a další strategie).

Ministryně práce přišla s bohulibým návrhem, kterej by se ve zkratce dal přetlumočit nějak jako”já bych všechny ty stresy zakázala”. Konkurence Věry Pohlové, která chtěla zakázat “ty internety”, jak vyšitá.

Stres se dělí na dva základní “druhy” – eustress – ten “hodný”, motivační; “distress” – ten “zlý”, destruktivní. Pro někoho je ten samý stresor spouštěč eustressu, jako u jiného distressu. Endokrinolog Hans Selye říkal, že: “Stejný stres, po kterém jeden člověk onemocní, znamená pro jiného životodárné uzdravení.” Že dlouhodobý stres ale může přispět k rozvoji řady chorob, to už víme dávno. Vysoký krevní tlak, deprese, diabetes… Že bez stresu bychom ale nebyli tam, kde jsme, a to doslova, si už málo kdy uvědomujeme. Pro malé dítě je stresem pohled na hračku, kterou vidí vedle sebe a nutně ji chce vzít do rukou. Výsledek? Začne se otáčet, uchopovat předměty, učí se postavit se a chodit. Všechno kvůli stresu – něžně tomu říkáme touze po poznání.

Takže co je to ten stres? Všechno. Stres je prostě všechno. Teda není. Může bejt. Stres může bejt ráno vstát z postele, když se vám ještě nechce. Jet přecpanou tramvají, kde někdo smrdí. Pohovor se šéfem. Vyplnění výkazu práce. Obhájení svejch názorů. Jít do školy. Nejít do školy. Když na vás v kantýně na oběd zbyly jenom játra.  Návštěva tchýně. Stěhování. Nemoc. Ztráta někoho, koho milujete. Porod. Výchova dětí. Výchova sebe. Bejt ve stresu jde prostě strašně rychle a snadno. Jsou podněty, na který snadno zareagujete hůř, než na jiný. Jsou dny, kdy podněty, který se vás normálně nedotýkají, budou jak konec světa. TO JE VŠECHNO ÚPLNĚ V POHODĚ. Protože takhle my to prostě máme. Když venku svítí sluníčko, vyjucháte z postele v šest, za deště se vybatolíte s pláčem v deset a furt to nebude ono a neznamená to, že jste nemocný.

Problém je totiž někde jinde. Problém je, když se stresové rozpoložení rozplizne celým dnem, týdnem, měsícem… A když má v každém okamžiku společnou jednu věc – nedaří se vám ani útok, ani útěk, ani adaptace.

Jenže co s tím? Zenově buddhisticky hnízdilovsky étericky magicky si říct, že to je přeci ouplně sluníčkovatý a že právě teď a tady se cítíte růžově, když je vám na blití a máte z toho všeho vysokej tlak, je lhaní sobě samýmu a moc ničemu to nepomůže. Dát na rady typu “To si tak neber!” ? Jak se to sakra dělá?

K.C. Green’s Gunshow comic

Člověk je svou přirozeností stavěn na fyzickou i duševní variabilitu, proměnlivost – toho, o čem přemýšlí, toho, jak se cítí, toho, jak se hýbe. V tom je život. Nikoho z nás nezklátí k zemi s bolestmi beder sedavé zaměstnání, zabiják je ten časový nepoměr mezi sedem a jakoukoliv jinou aktivitou, jakou tělo zahrneme. Sed v práci, sed v autě cestou do posilovny, sed v posilovně na strojích, sed doma na gauči. Ok, mezitím hodinový výběh, ale co těch zbylých XX hodin v sedu? Naše tělo je živoucí změna, nádech a výdech, probíhající metabolismus, švih, dopad a odraz nohy v kroku. My sami jsme tou změnou – ale jak často přitom právě tohle popíráme! Ale se tím duševním rozpoložením je to přece stejné. Funguje to jako domino. Spadne jedna kostka, srazí další. Jeden stresový zážitek ráno vás může rozbít na celý den – sníží hladinu toho, co jste ochotni a schopni tolerovat a zpracovat.

Jak se cejtíte? Jste ve stresu? Nemusí to bejt konstatní “napjatej jak kšandy”. Může to bejt “jen” úplně plíživej a nenápadnej stav. Takovej ten stav, kdy se zachechtáte vtipu na poslední stránce novin, ale za celej ten den vlastně pořádně Z NIČEHO NEMÁTE RADOST. Zní to taky dost zenově a hnízdilovsky, ale ono je to prostě tak. Radost je náš životní motor. Radost je ale taky to, co dokáže parádně smáznout všechny stresy, který vás stihly dostihnout.

 

Takže co s tím?!

 

  • check-in

 

Check-in je pojem, který známe spíš z letiště a který označuje kontrolu, odbavení pasažérů před odletem. Check-in ve smyslu, v jakém o něm mluvím já, je taková rekapitulace sebe sama. Ponoření se do sebe sama. Například při cestě tramvají do práce – jen krátké (!) uvědomění – jak se moje nohy dotýkají země? Celou plochou? Jedna jako druhá? Nebo jsou překřížené? Jak sedím na sedačce, mám váhu stejně na levé a pravé polovině pánve? Jak se moje fyzické tělo cítí teď – co mě kde táhne, bolí, tlačí? Které svoje části vnímám méně a které více? Kde mám opřená záda? Jak rychlý a hluboký je můj dech, jak dlouho trvá nádech a jak dlouho výdech? Je jednodušší vydechovat nebo nadechovat? Kam odbíhají moje myšlenky, když cvičím check-in?

Prostě tak chvíli přemístíte pozornost k sobě a všechny potenciální stresory vám můžou nakašlat. Vaše tělo je na tohle báječná pomůcka, protože ho máte vždycky s sebou. Nakonec zjistíte, že jste se během check-inu nenápadně, ale efektivně uvolnili. Dominovej efekt přerušen. Funguje to, i kdyby vám zrovna na hlavu padal celej svět. Hledejte okýnka dne, kdy můžete check-in udělat.

 

  • radosti

 

Co vám dělá radost? A jak často si tu radost dopřejete?

Není nic jako doporučená denní dávka radosti. Bohužel 🙂 Tuhle mi jeden z pacientů řekl, že jeho největší radost je chodit do divadla. A vyrazí tak jednou za tři měsíce. Fjůů, není to trochu málo potěšení? Upřímně, jestli vaší radostí netrpí nikdo jinej, je povoleno všechno. Dobrý kafe, nedietní dortík, knížka, masáž, sauna, procházka, omalovánky (hehe 🙂 ), dlouhá sprcha, nový tričko, lekce skoků na trampolíně… Radost.

Ne “no, jako dobrý”, ale radost. To zatetelení někde uvnitř, co vás nutí hihňat se a vy se cejtíte jako malej rozpustilej fracek, kterej má všechno na světě. A jestli to nevíte, tak hledejte a zkoušejte a pište si seznam, co vás těší a chtějte to poznat. Nebojte se si vysnít nějakou naprostou ptákovinu anebo taky velký věci. A dělejte to. Cokoliv – když je vám tam v tu chvíli dobře, tak to prostě dělejte. Co nejčastějš.

 

  • autogenní trénink

 

Fundovaná relaxační technika. Podrobný a popisný návod najdete tady:

https://drive.google.com/file/d/0B3KFTsMOjBSUQ0JEVTJoQWNOYmxvb0ZqUE1uV3ZZS25OTWU4/view?usp=sharing

Všechny tyhle věci vám pomůžou s tím, co se tak mysticky řiká o „bytí v přítomnosti, tady a teď“, komunikaci s vnitřním dítětem a tak. To je prostě totiž jenom divnýma slovama popsaný to, že řešíte sebe a ne to a ty, co jsou kolem vás a že řešíte, čim těšit sebe a ne ty kolem vás. 

Podle hledání v Google obrázcích šťastní lidé stojí nebo skáčou uprostřed louky, případně se smějí na celé kolo uprostřed louky nebo uprostřed louky foukají bubliny z bublifuku. Tak hurá najít nějakou louku..anebo prostě to, co vás baví. Cestou k tomu pár check-inů a zdoláte všechny „ty stresy“ jak nic.

lifehack.org
lifehack.org

2 thoughts on “Uvolni se, člověče!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *