Zdravej rozum

pomoc pro tělo i duši _ osobní rozvoj mezi řádky
Za chvíli ti zavolám aneb prokrastinace života

Za chvíli ti zavolám aneb prokrastinace života

Prokrastinace se popisuje jako odkládání plnění povinností. Sedíte u počítače, máte otevřenou mailovou schránku a jasnou vizi, jak odpovídáte na všechny maily, které se vám nakupily… A najednou uplynula hodina, mail nemáte zodpovězený ani jeden a jen mechanicky rolujete tajmlajnou facebooku. Stalo se to náhodou, ani nevíte jak, popřípadě úplně samo.

Je to trochu schizofrenní záležitost. Pokud se nám něco nelíbí, dejme tomu chceme zhubnout, najít si byt (nebo třeba vyřešit konflikt se šéfem v práci nebo … /dosaďte, co libo/ …), nejradši bychom našli kouzelné tlačítko, kterým se „to“ spraví. Okamžitě.

A vedle toho jsou tu momenty rolování tajmlajnami, zírání z okna a přemítání o tom, co asi tak ten holub na protější střeše měl na mysli, když zavrkal. Čas v nich plyne „tak nějak“ a vás rozhodně netíží, že to, co odkládáte, nebude okamžitě.

Pracovní doba pak uplyne, před vámi je volný čas, prostor k řešení dejme tomu vaší váhy nebo bytu, ale tlačítko nikde. Všechno to trvá nekonečně dlouho, stagnuje, ztrácí se v nedohlednu. Přes ten všechen vztek a fňuk, že to přece tolik chcete a ono se to neděje, ale nevidíte malá kouzla, co se dějou v mezičase.

Prokrastinace nezahrnuje jen plnění úkolů, ale cosi jako naši reaktibilitu na impulzy, které vnímáme. Hlavou vám tak projde myšlenka na to, abyste někomu zavolali. Možná jen tak, možná z nějakého důvodu. Pokýváte a řeknete si, že mu určitě zavoláte hned jak… A z „hned jak“ je několik dní. Projde jí i jiná myšlenka, abyste přečetli nějakou knihu, objednali se k zubaři nebo na koučink, koupili si právě tohle jídlo a spousta dalších. Berou se zdánlivě odnikud a možná je tam našeptává sama vaše intuice. Tak či tak, když svůj impuls zazdíte a odložíte, celý váš systém si to zapamatuje.

Vaše energie se prostě naučí, že takhle to máte rádi.

S latencí. Sáhodlouze. Proč byste jinak na všechny ty nápady a motivaci, kterou cítíte, nereagovali? Že je to jen další hra rozumu, která má za úkol uchránit nás změn a radikálních převratů (kterým je v očích našeho rozumu někdy i ranní vstávání), si v tu chvíli ani nevšimneme. A prokrastinujeme vlastní život.

Naše energie, celek našeho tělo – mysli – duše i rozumu, vnímá stres jako stres a příliš jí nezáleží na tom, jestli se stresujete v posilovně nebo pracovním jednáním za stolem. Stejně tak vnímá prokrastinaci „globálně“ – jako vaše rozhodnutí, že takto vám to vyhovuje a stačí. Nerozliší, jestli chcete odkládat odepisování na maily nebo svoje zhubnutí.

Můžete začít takovou malou výzvou. Jeden den v týdnu udělat všechno, co vás napadne – bez odkladu. Bez odkladu vstát z postele, bez odkladu vyřídit svoje maily, bez odkladu zavolat nebo napsat tomu, na koho jste si právě vzpomněli. Sledujte, co se přitom bude dít, jak se budete cítit.

Teď už jen neodložit ten den, kdy začnete, napřesrok.

PS A víte co? Ani na tyhle hry rozumu nemusíte být sami.

Your email address will not be published. Required fields are marked with *.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Líbí se vám můj blog? Pošlete ho do světa :-)