Zdravej rozum

pomoc pro tělo i duši _ osobní rozvoj mezi řádky
Zákon přitažlivosti veverek

Zákon přitažlivosti veverek

Splnilo se vám někdy nějaké přání? To velké a úpěnlivě vyslovené, nebo to, které jste řekli jen tak mezi řečí? Zákon přitažlivosti funguje – ať už výsledek vidíme, nebo ne, ať ho vidět chceme, nebo ne.

Začalo to filmy jako je Tajemství – jedním z prvních, kde „někdo někde“ nahlas řekl, že to, co chceme, si můžeme do života přitáhnout. A knihami, jako je série Pierra Franckha Jak si správně přát. Rázem bylo mnoho lidí, kteří to pochopili po svém a měli pocit, že přání se plní z pohodlí gauče a není třeba se o jejich naplnění nějak aktivně zasluhovat. A kteří byli pořádně zklamaní, když zjistili, že to „nefunguje“.

Většina lidí, kteří se zákonem přitažlivosti v životě „experimentují“ vám řekne, že se jim obvykle plní ty malé, nedůležité věci, o které nakonec zas až tolik nestáli. Je zkrátka prima „zhmotnit“ si kabelku nebo parkovací místo, ale kde se toulá ten životní partner, kterého jste se dožadovali už před rokem? A proč ti, co přichází, se s vaším přáním dalece míjí?

——

Vlastně už nevím, jak ten příběh začal, je to nějaký ten pátek, ale přesně vím kde – v dejvické hospodě U veverky. Místo kliky na dveřích sedí velká vyřezávaná veverka, pijeme s Bárou a Alešem a svět se točí. Marně pátrám v hlavě, která se taky točí, co mi přijde na veverce tak veselého, nemůžu se na ní přestat dívat. O pár dní později se mi v ordinaci zjevil pacient, který U veverky točil pivo. Byl to prima chlapík, zmínila jsem svou lásku k jeho podniku, pochopil a nadšeně nás pozval v pátek na jedno. Ujišťovaly jsme se o tom s Barčou snad desetkrát. Abychom nezapomněly. Ano, v pátek. U veverky. U veverky. U veverky.

Začaly být všude. Najednou se objevila veverka na lahvi kofoly, kterou jsem si koupila na benzince. Na sešitu, co mi donesla malá holčička jako poděkování za vyléčený kotník. Na tričku pacienta, co dorazil hned po ní. Snad na každém stromě, co jsem ve Stromovce míjela při podvečerním výběhu. Na obalu oříšků, co mi donesl kamarád. Na autě, které projelo kolem. Veverky zaplavily můj vesmír a byly všude.

——

V čem je tedy rozdíl – mezi zhmotněnými veverkami, parkovacím místem nebo třeba kabelkou a domem, partnerem nebo změnou práce?

V hlavě. Jako vždycky.

K veverkám nemáte žádný postoj, kromě toho, že jsou nyny a mají korálková očička.

Ale když se mluví o změně práce, pociťujete celkem intenzivní nevolnost. A dobře víte, že ten pocit, co vnímáte pod tímhle strachem je, že byste radši nedělali vůbec nic, ale bohužel vstupují do hry peníze.

Bavíte se tím, že se kolem ukazuje víc a víc veverek. Je to legrace a jen napjatě čekáte, odkud se vynoří další.

Ale když vám u oběda kamarád nabízel, že se o vás zmíní šéfovi, předstírali jste záchvat kašle a rychle svedli hovor na nemoci.

Po týdnu veverek držíte v ruce tužku a další veverku si kreslíte při poradě do notýsku.

Ale do aktivity v hledání práce vám záhadně vždycky něco vleze.

Vlastně pořád „hmotníme“. Jen někdy, nechme stranou nakolik nevědomě, říkáme, že něco chceme, ale v energii – v pocitech a postojích – nechceme ani za mák. A zákon přitažlivosti, vaše nitro, duše, vesmír, bůh, říkejte tomu, jak chcete – neposlouchá, co říkáte, ale vnímá. Váš odpor, strach a zastavení, stejně jako vaši radost, chuť dělat změny a objevovat.

A tak to, kde si nestojíte v cestě do vašeho života proudí rychle a hladce. To, kde si stavíte barikády, za nimi trpělivě vyčkává.

Vnímejte taky a hrajte si.

Čím větši vážnost celé věci přikládáme, tím více jsme schopní v sobě vystavět zábrany, strachy a paniky, abychom jí, přes všechno to chtění, nepustili k sobě blíž. Ale každý postoj se dá změnit a každá energie obnovit a uvolnit. Třeba při terapii JIHem.

A přejte si. Přejte si a nechtějte od života málo. Nemusíte čekat na padající hvězdy, ani na veverky.

Your email address will not be published. Required fields are marked with *.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Líbí se vám můj blog? Pošlete ho do světa :-)