K zamyšlení

Znáte je? – Ludmila Mojžíšová

V minulém článku padlo jméno Ludmily Mojžíšové a následně s ním i několik dotazů na osobnost i práci téhle dámy. Kdo tedy byla Ludmila Mojžíšová?

Narodila se v roce 1932 v Užhorodu na západní Ukrajině. Pracovala jako zdravotní sestra a později asistentka na FTVS – její terapeutické působení se tedy týkalo v hojné míře sportovců.  V 70. a 80. letech byla důležitou součástí realizačního týmu československé reprezentace na světových šampionátech i olympiádách,vyhlášená byla i mezi tanečníky a herci – mezi její klienty patřila Helena Fibingerová, stejně jako Vlastimil Harapes. Věnovala se pacientům s bolestmi zad, skoliosou, poúrazovými stavy. Vytvořila celou soustavu mobilizací kloubů i páteře, protahování nebo posilování svalů, dbala na individuální posouzení životního stylu každého, kdo se jí dostal do rukou. Její bezpochyby geniální představivovst vztahů v lidském těle i ochota zapojit do terapie vlastní nemalé fyzické i psychické nasazení byly základem úspěchu léčby.

(zdroj: mujkalisek.cz)

Postupem času se začala otevírat další oblast, kterou cvičení účinně upravovalo – i pacientky, které se přišly léčit s obtížemi pohybového aparátu, se zbavovaly poruch menstruačního cyklu, bolestivé menstruace, ale řada z nich především funkční sterility – neplodnosti – podařilo se jim otěhotnět, jakkoliv byly dříve léčeny bez efektu. Stěžejní je v tomto ohledu práce s pánevní oblastí, s napětím pánevního dna a jeho prostřednictvím ovlivnění orgánů malé pánve.  Jak se to může stát, si připomeňte tady, chcete-li.

Mojžíšová  navázala spolupráci s gynekologem prof. Čechem, aby se společně pokusili tento postup dále ozřejmit a dnes je pro širší veřejnost tahle část její práce asi nejznámější – nepochybně i pro silný emoční náboj, který s sebou nese.

„Silný emoční náboj“ s sebou podle jejích vrstevníků, pacientů i studentů a následovníků, nesla i sama LM. O jejím přístupu k lidem, kterejm obvykle tykala a nevybíravým až vulgárním jazykem jim bez okolků sdělila, co si myslí o jejich životním stylu i „křivejch tělech“, se tradujou legendy. Že to nutně muselo působit jistou selekci pacientů, to je asi nasnadě, že na ty, který zůstali, to muselo působit ve výsledku velmi motivačně, to asi taky. 

Možná právě tohle je to, co mi v odkazu její práce zaznívá tak nějak…přitažlivě. Terapeut, kterej nemluví o mobilizaci kostrče, ale rovnání pr…., ne o oslabení hýžďových svalů, ale o zadku jako hadr, ne o posílení hýžďovejch svalů, ale půlkách jako mandlích, prostě mluví jazykem pacientskýho kmene a tak to má být. LM o sobě prý ráda říkala, že není zatížená vzděláním fyzioterapeuta – spoustu z toho, co dělala, vypozorovala, odhalila a dala si dohromady prostě sama, jakkoliv vlastnila objemnou knihovnu odborný literatury.  Její práce tak jistě nepostrádala ryzost, opravdovost a upřímnost a nezahrnovala bezmyšlenkovitý kopírování.

„Cvičební jednotka“ se kterou ženy (i muži, kterým cvičení dokáže zlepšit spermiogram) obvykle odcházeli domů, nebejvala úplně nejkratší, jednotlivé cviky se opakovaly postupně až v řádu desítek opakování, některé v různém počtu opakování vícekrát denně. S nedisciplinovanejma pacientama se moc nemazala a z terapie je neváhala vyhodit – záměrně u lidí budovala disciplínu a pravidelnost, o který sice všichni víme, jak je důležitá, ale taky skutek utek, že jo.

Co je na tom tak prima? Výsledek toho, že lidi cvičili za den často a/nebo dlouho a cvičili dlouhodobě (ženy obvykle minimálně půl roku), nebyl jenom fyzickej, v podobě posílení, protažení a rozhejbání. Možná jako prima side-effect, nad kterým nikdo z pacientů a priori neuvažoval, si dělali čas na sebe, všímali si sebe, svýho těla.

Terapie LM tak obsáhla všechno. Fyzično, psychiku i edukativní složku věci – a tak měnila životy a svým způsobem je „darovala“ – díky její práci se narodilo mnoho a mnoho dětí. Těžko říct, proč to tak u výjimečných osob „obvykle“ je, ale i LM se během svojí kariéry potýkala s odmítavým postojem řady lékařů, argumentujících hesly typu „každému, kdo se začne hýbat, je líp“ a podobně, jakoby nedokázali nebo nechtěli vidět, jak přesně byla její práce zacílená na konkrétní problémy. Její metoda byla jako technika první volby v léčbě funkční sterility oficiálně uznána až v roce 1991 tehdejším ministrem zdravotnictví MUDr. Bojarem. O  necelý rok později Ludmila Mojžíšová zemřela v nedožitých šedesáti letech na rakovinu.

Mezi její pokračovatelky patří např. Jarmila Novotná nebo Hana Volejníková, které techniku Ludmily Mojžíšové také předávají dál.

 

zdroje informací:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ludmila_Mojžíšová

Novotná, J.: Pedagogické aspekty v terapeutické metodě Ludmily Mojžíšové (dk.upce.cz; Fakulta humanitních věd Univerzity Pardubice)

www.hanavolejnikova.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *